Neal Stephenson

24.2.2011 12:06 | Přečteno: 2148× | Názory | poslední úprava: 27.12.2015 17:31

V dnešním blogpostu bych se rád podělil o můj názor na tohoto známého spisovatele a jeho díla.

Knihy Neala Stephensona patří k mezi ty nejlepší co jsem kdy četl. Nejednalo se o knihy lehce stravitelné, některé z nich jsem několikrát odložil, protože mi přišly jako totální blbost (Sníh, Diamantový věk, Velké U). Když jsem však později překonal podvědomý odpor z podivných světů které popisují, nestačil jsem žasnout nad jejich genialitou. To že jsou geniální přitom nemyslím jako slovní obrat; když se nad nimi zpětně zamýšlím, tak ty knihy opravdu jsou geniální a každá z nich mi něco dala a nějak podstatně změnila pohled na svět kolem mě. To se rozhodně nedá říct o většině ostatních knih, které jsem četl.

U Stephensona si obzvlášť cením způsobu jakým píše. Nevím jak bych to měl přiblížit, sedí mi na to jen klíčová slova racionální a logika. Přijde mi, že nějak podobně by mohl psát Spock, nebo Sheldon, kdyby jim nechyběl smysl pro humor a vypravěčský um.

Sníh

Sníh jsem měl dlouho na disku v elektronické verzi, pokud mi paměť slouží tak tak tři, možná čtyři roky. Několikrát jsem se do něj pustil, ale nikdy jsem nedokázal překonat první kapitolu o rozvozu pizzy. U Stephensona jsem obecně vypozoroval pravidlo, že prvních pár kapitol představuje jakousi bariéru, do které se musím donutit. Jakmile jí proniknu, odhalí se mi úžasný, neokoukaný, mnohovrstvý příběh a Sníh není vyjímkou.

Příběh se odehrává ve světě kompletně změněném moderními technologiemi, kde se většina států v USA rozpadla na miniaturní státečky představované městy, nebo jejich čtvrtěmi. Hlavními postavami jsou skatebordistka, rozvažeč pizzy a drsnej týpek, který si v sajdkáře své motorky vozí atomovku. Děj nemá cenu moc popisovat - i když to může vypadat jako děsná kravina, opak je pravdou.

Diamantový věk aneb Obrazová čítanka pro urozené slečny

Kniha lehounce navazuje na Sníh, ale odehrává se podstatně později. Svět byl totálně změněn nanotechnologiemi, díky kterým již není potřeba výroba věcí, neboť všechno co chcete vám sestaví kompilátory hmoty a celý svět je rozdělen mezi určitá společenství. Prvotřídní inženýr John Hackworth dostane za úkol vytvořit Obrazovou čítanku, jakousi učebnici, jenž vychovává a vzdělává mladé dívky, přičemž se jim snaží dodat něco víc než jen vědomosti. Hackworth tajně vyrobí jednu kopii učebnice i pro svojí dceru, naneštěstí pro něj jí však ztratí a ta se dostává do rukou Nell - děvčeti z chudé rodiny.

Kniha má na svém začátku opět silnou bariéru. Přijmout a alespoň základně pochopit svět který se tomu našemu podobá jen velice lehce vyžaduje odhodlaného čtenáře. Opět platí že jakmile proniknete bariérou, objevuje se před vámi úžasný svět, jaký jste si nejspíš nedokázali ani představit. Na hrad Turring a systém výměny zpráv mezi posly nejspíš do smrti nezapomenu, přičemž mám pocit jako bych tam byl.

Z knihy jsem si vypsal i jeden zajímavý citát:

„Rozdíl mezi ignorantem a vzdělaným člověkem je v tom, že ten druhý zná víc faktů. To ovšem nemá nic společného s tím, jestli jsou ti dva hloupí, nebo inteligentní. Rozdíl mezi hloupým a inteligentním člověkem - a to platí, ať už jsou vzdělaní nebo ne - je v tom, že inteligentní lidé dokážou zacházet se složitostmi života. Neohromuje je, když je nějaká situace nejasná, nebo dokonce vnitřně rozporná - ba naopak, oni vlastně takové situace očekávají a pojímají podezření, pokud se věci zdají být příliš jednoduché.“

Velké U

Velké U popisuje události na smyšlené Megaverzitě - gigantické univerzitě a přilehlých kolejích. Na rozdíl od "normálních" vysokých škol je tahle trochu jiná, plná nejrůznějších individuí a spolků, mezi kterými vypukne válka, jenž na konci knihy způsobí zničení budov kolejí.

Velké U je podle mého názoru nejčtivější kniha od Stephensona, což je možná dáno tím že je to jeho prvotina. Jak už bývá u Stephensona zvykem, na začátku je bariéra a první dvě nebo tři kapitoly působí jako nehorázná, nicneříkající nuda. Jakmile se však přes ně dostanete, budete mi muset dát za pravdu že je to dílo vskutku ojedinělé a úžasně vtipné. Vzhledem k tomu že mám sám s kolejemi a vysokou školou nějaké ty zkušenosti jsem si knihu užíval a při jejím čtení málem chrochtal blahem :).

Kryptonomikon

Děj je dost složitý, sleduje několik postav ve dvou časových rovinách - současnost (něco okolo roku 1995, +- 5 let) a druhou světovou válku. Zatímco předchozí knihy byly více/méně sci-fi/kyberpunk, v případě Kryptonomikonu je zařazení docela nelehké. Částečně je to falešná historie, válečná kniha, špionážní thriller a bůh ví co ještě podle toho kterou postavu zrovna děj sleduje. Pokud nemáte rádi sci-fi a předchozí knihy se vám zdály jako blbosti, Kryptonomikon rozhodně zkuste, třeba se dozvíte něco zajímavého z hlediska IT, nebo šifrování.

Kryptonomikon je první kniha kterou jsem kdy od Stephensona četl. Měl jsem tenkrát zkouškové a navíc bylo zrovna tuším liberecké mistrovství. Čtením Kryptonomikonu jsem strávil měsíc a to jsem se tomu věnoval několik hodin denně. Zatímco přečíst stránku normální knihy mi trvá asi dvě minuty, přečíst stránku kryptonomikonu asi tak pět až deset minut. Nevím jestli je to velikostí písmen, nebo hutností autorova projevu, každopádně si na knihu vzpomínám jako na jednu z nejobtížnějších co jsem kdy přečetl. Pokud bych připodobnil ostatní knihy k běhu na sto metrů, Kryptonomikon by byl během na čtyři kilometry. Přes to všechno je můj názor na něj velice pozitivní.

Rtuť

Děj se odehrává v době Isaaca Newtona a popisuje bádání fyziků, politické pletichy a důležité události té doby. Kniha je trochu nebezpečná, protože po jejím přečtení budete mít trochu problém rozlišit co se skutečně stalo a co bylo jen smyšlenka :).

Rtuť je první díl z Barokního cyklu. Zatímco u Kryptonomikonu je zařazení nejasné, Rtuť spadá jednoznačně do kategorie smyšlené historie. Děj se odehrává ve stejném světě jako Kryptonomikon, ale o několik století dříve. V knize narazíte i na prapředky postav z Kryptonomikonu (konkrétně Waterhause). Rtuť je jedinou knihu kterou jsem četl déle než Kryptonomikon, přibližně půl roku. Některé dny jsem přečetl třeba tři stránky a měl jsem dost, tak moc je kniha místy hutná (nikoli nudná, nebo nezajímavá!). Jestliže jsem připodobnil Kryptonomikon k běhu na čtyři kilometry, pak Rtuť (resp. Barokní cyklus) je maraton. V angličtině už vyšlo pokračování, do češtiny však zatím bohužel nebylo přeloženo.

       

Komentáře

[Pražské vemínko]

Díky za spoilery

[Bystroushaak]

Jaký spoilery? Vždyť jsem k těm knihám co se děje týče skoro nic nenapsal, víc se dozvíš i z anotací na zadní straně knížky.

[rADOn]

Cryptonomicon jsem zhltnul s nadsenim ale nejak jsem nepochopil o co vlastne slo. "soucasnost" postradala vyraznou dejovou linku a "minulost" trpi tim jak je rozkouskovana. Podstupovat takovou strapaci jen aby se to nakonec slavnostne spojilo v par odstavcich nebylo nic moc.

BTW jestli quicksilver je maraton, co teba Umberto Ecco? Foucaltovo kyvadlo by byla cesta kolem sveta po svych

[Bystroushaak]

BTW jestli quicksilver je maraton, co teba Umberto Ecco? Foucaltovo kyvadlo by byla cesta kolem sveta po svych

Určitě se najdou i horší :)

[rADOn]

Nerekl jsem horsi! Naopak, je to skvela kniha a Ecco je Pan spisovatel.

[AHAHA]

Sorry ze jsem spelling nazi, ale je to "Umberto ECO".

[Bystroushaak]

Mno já nevim, "normální" knížky moc nečtu.

[xm]

Diamantový věk a Sníh jsou naprosto špičková sci-fi, ve svém osobním žebříčku je řadím mezi ty úplně nejlepší díla (po bok děl od Asimova, Heinleina, Clarka, Simaka, Pohla a dalších klasiků).

Ale pak se dle mého názoru Stephenson hrozně zkazil (respektive možná nezkazil, ale začal psát úplně jiný typ knih, který už mému gustu moc nesedí). Nechápu to, napíše dvě taková naprosto špičková sci-fi a pak se na to vykašle a píše něco úplně jiného Taková škoda, kolik výborných sci-fi jsme tu mohli mít, kdyby se držel svého původního stylu a byl plodný třeba jako Robert J. Sawyer...

[AHAHA]

Treba si rekl: "tak ok, scifi uz umim, pojdme zkusit neco, co jeste neumim". Dokazu si predstavit, ze na jeho miste bych neco takoveho udelal ...

[Bystroushaak]

Souhlasím s tím že jsou to špičková díla sci-fi, ale nepřijde mi že by byla škoda že napsal Kryptonomikon a Rtuť. Zatímco obě sci-fi jsem slupnul během pár dní, k&r jsem četl dlouhé měsíce a nejspíš i proto na mě zapůsobily o dost víc.

[M-train]

pojímají podezření, pokud se věci zdají být příliš jednoduché

Vybral jsi docela pěknou myšlenku, jenom ta poslední věta má asi víc pohledů. On ten inteligent taky někdy dokáže ty skutečně jednoduché věci hutně zkomplikovat , si někdy myslím.

[Kvakor]

Ano, neinteligent bere jednoduché věci jako jednoduché věci a neřeší to, kdežto inteligent je jednoduchými věcmi zneklidněn, protože neví, ze kterou kategorií má zrovna co do činění: jestli je to věc, která je jednoduchá, protože prostě je jednoduchá (tj. primitivně či tautologicky jednoduchá), věc, která vypadá jako jednoduchá, protože je to ve skutečnosti jen snůška lží (aneb "Na každou otázku existuje jednochuchá, logická, snadno pochopitelná nesprávná odpověď"), nebo věc, která je jednoduchá pro svého tvůrce a pár zasvěcených, zatímco pro zbytek světa je to těžká magie (aneb "Nechť si obecný důkaz provede pečlivý čtenář za domácí úkol, protože jinak by tyhle skripta měly dvakrát tolik stránek"), dálě věc, která je jednoduchá, protože během svého vývoje přešla z primitivnosti do složitosti a vynořila se jako dostatečně vyspěle jednoduchá na druhé straně, a nakonec věc geniálně jednoduchá, která se sice na první pohled podobá primitivně jednoduché, až na to, že jen opravdový a nefalšovaný génisu mohl udělat v jednom kroku to, na co by předchozí typy jednoduchosti potřebovaly několik generací vývoje.

Například kladivo je primitivně jednoduché, většina programů populistických politických stran je lživě jednoduchá, většina pokročilé matematiky je "těžkomagicky" jednoduchá (zkuste vysvětlit krásu a eleganci Eulerovy rovnosti někomu, kdo skončil s matematikou někde u trojčlenky ), většina současných výrobků firmy Apple je sofisitkovaně vyspěle jednoduchá a asynchonní motor s kotvou nakrátko je geniálně jednoduchý (stejně jako většina vynálezů od géniů, obvlášť těch šílerných).

[Abraxis]

Jinak Kryptonomicon doporucuju cist v anglickem originale - nektere veci jsou proste neprelozitelne...

Zato Rtut sem cetl cesky i anglicky - anglicky mi to trvalo skoro rok, zatimco ceska byla za par tydnu... A nemam dojem, ze bych o mnoho prisel (tim prekladem)

[Lukáš Lánský]

Nesouhlasím akorát s tím, že by byl Kryptonomikon těžké čtení -- naopak, jde to úplně samo a stránky se obrací rychle. Celý je to hodně čtivý (těžko se odtrhává), většinou i žánrový, takže jeden ví, co očekávat.

Ta Rtuť je trošku složitější, to jo. Diamantový věk je nutnost a skvělá knížka.

[ondrab]

To je náhoda, knihu Sníh mám právě rozečtenou. :) Jsem zhruba v polovině, takže hodnotit jí zatím nemůžu, nicméně to vypadá velmi zdařile. Měl bych pár výtek k českému překladu, nějaké fráze jsou až moc počeštěné ale jinak se to čte dobře.

Můj sci-fi favorit je William Gibson, jeho styl mi je zatím nejbližší. Co se týče obtížného čtení, je to jednoznačně Kiberiáda od Stanislawa Lema. Ne že by se špatně četla, špíš já sem narazil na meze mojí představivosti.

[Bystroushaak]

Jo, Gibson je parádní, Neuromancera jsem četl asi 5x, přičemž mám v plánu si někdy v blízké době (jakmile na něj narazím v knihovně) přečíst i nový překlad.

[Pavel Stárek]

Kyberiáda je naprosto šílené dílo ale obtížné čtení to zase až tak není, alespoň pro mne Mám ji v elektronické formě, ale tuhle jsem v Praze na Masarykově nádraží, ještě než započla nynější rekonstrukce, u pána, co tam měl takový malý "antikvariát" objevil české vydání Kyberiády z roku 1983 za 20Kč - no to se neodmítá a hned jsem ji zakoupil. Ono vůbec se tam daly sehnat skvosty za málo peněz, ale musel se vtom člověk porochňat

[jerzy.burzek]

Snih som precital snad 5x, Diamantovy vek tiez...Snih dokonca povazujem za moju asi naj knihu

Cryptonomicon som cital pred mesiacom...a...nic extra... Teraz sa chystam na Rtut, ale po nejakych informaciach si skor myslim, ze to uz nebude ono...

Pre mna mohol ostat v smere, akym sa uberal v Snih/DV, ale neviem, ci moj nazor zmeni Stephensonov pohlad

Fakt je, ze ked som si kupil Snih, prve 1-2 kapitoly som si myslel, ze som vyhodil peniaze za somarinu...Ale potom sa to rozbehlo neuveritelne. Teraz som tak zostal prekvapeny z Ch.Mievilla a Nadrazi Perdido...Zaciatok precudesny, ale potom to nabralo spad...

[Bystroushaak]

Kryptonomikon není sci-fi, no.. Ale jak jsem psal už výš, líbil se mi dost.

Jinak Nádraží perdido je podle mě nejlepší Mievillova knížka a vůbec nejlepší fantasy (ehm, New weird, ale v tomhle případě fantasy) co jsem kdy četl. Dost se mi líbí ten vědeckej výzkum, rada konstruktů, univerzita a vůbec život města. Jizva a Železná rada na mě tak dobře už nezapůsobily (u Železné rady jsem se spíš musel nutit do čtení).

[jerzy.burzek]

mna dostal Mieville knihou Un-lun-dun. K tej som sa zase dostal cez Gaimana a jeho Nikdykde. Toho povazujem v sucastnosti asi za mojho naj...Nikdy kde, Hviezdny prach, Americky bohovia, Anansiho chlapci a naposledy Kniha hrbitova...co kniha to skvost...

[Bystroushaak]

Un lun dun nebylo špatný, ale je to spíš taková moderní pohádka. Nikdykde jsem četl a moc se mi to nelíbilo, mám radši fantasy které se drží pevně na zemi. Tohle je takový .. stát se může všechno a čím je to nepravděpodobnější, tím pravděpodobněji se to stane :P Mám u toho pocit jako kdyby si autor vzal stovku papírků, napsal na ně scény a pak to podle nějakého náhodného klíče dával dohromady.

PS: Nemá to nějakou kategorii? Simon R. Green píše taky podobné knihy o světě nesvětě, kde je možné všechno.

[rADOn]

Unlundun byl bezva ale proti serii Noveho Krobuzonu je to cajicek. Ted se prokousavam skrz Iron Council a je to masakr. Ani cesky preklad (kupodivu) nebyl spatny.

[andrej]

zelezna rada bol strasny laviciarsko homosexualny blabol. Porovnatelna strata casu bol mozno len najhorsi Verneho roman Zatopena Sahara.

[David Ježek]

NS je autor, ke kterému se mi už pár let nedaří dostat (z časových důvodů) :-S