Cenzura

Boj o zdroje je nedílnou soucástí evolucního procesu. Když život zcela zaplnil oceány, bylo prosazování dalších druhu težké. Proto zacaly nekteré druhy fauny a flóry dobývat pevninu. Vítezem evolucního souperení druhu na pevnine se stal clovek, který postupne využívá vetšinu dostupných zdroju. Lidské kmeny (národy, etnika) postupne ovládaly jednotlivá území.

Každý kmen si své dobyté území privlastnil. Území bylo v té dobe hlavním zdrojem. Prakticky veškerá lidská cinnost se soustredila na opatrování potravy a získání prístreší umožnující vzdorovat klimatickým podmínkám. Rozrustající se lidské kmeny však potrebují stále více prostoru. Další prostor získávají lidé bojem a vyhnáním puvodních obyvatel.

Podmínkou prežití se cím dál více, zacala stávat schopnost obrany a boje. Rovnováha obranyschopnosti ucinila další boje znacne vycerpávajícími. Proto se cástecne stabilizovalo jakési rozdelení území. Další konflikty byly stále více neefektivní.

Úspešnost prežití a celkového rozvoje jedince je významne ovlivnována akumulací jeho predku. Clovek, který nezdedí pudu a jiné prostredky musí vynaložit mnohem více energie, aby prežil, než ti kterí meli odpovedné rodice.

Veškerá puda v Evrope a blízkém okolí mela brzy své konkrétní vlastníky. Pokracující množení lidí však vyvolávalo další potrebu pudy, tehdy hlavního zdroje. Stávající vlastníci se dokázali uživit a kooperovat ve spolecné delbe práce i bez „nových“ lidí. Mnozí bezzemci se s rustem produktivity zemedelské práce stávali zbytecnými. Cást jich prodávala svoji práci, ale poptávka po práci byla menší než jejich pracovní kapacita. Fungující spolecnost, se potrebovala pro nastolení rovnováhy, techto nadpocetných lidí zbavit.

Clovek však lpí na živote, stejne jako všechno živé. Výsledkem bylo dobývání nových zdroju v zámorí, které vyvrcholilo kompletním rozdelením planety. V situaci, kdy už nebylo možné získávat novou pudu dobýváním nedostatecne chránených území, nastal tlak na prerozdelování již vlastnené pudy. Výsledkem byly mnohé revoluce, z nichž nejznámejší je ta francouzská.

Dalším rešením problému s nedostatkem pudy byla prumyslová revoluce. Ta zvýšila produktivitu získávání obživy natolik, že se mohla hustota zalidnení dále zvetšovat. Duležité je, uvedomit si, že bez rustu produktivity získávání obživy, by velikost zemedelské pudy zcela limitovala maximální možný pocet žijících lidí. Prebytecné, by musel bud nekdo zabíjet, nebo by umírali hlady.

Prumyslová revoluce navíc vytvorila potrebu dalších zdroju, které postupne získaly vetší hodnotu než zemedelská puda. I tyto zdroje však byly postupne rozdeleny. Proces privlastnení zdroju probíhá dosud. Rozdelení prumyslových zdroju je mnohem složitejší, nebot význam jednotlivých zdroju se postupne menil. Postupne se však stává sjednocujícím faktorem energie, protože je prevažujícím výstupem zpracování dobývaných surovin.

Pokracující prumyslová revoluce však zvýšila produktivitu práce natolik, že mnoho lidí z retezce delby práce vypadlo a stali se zcela zbytecnými. Jejich pracovní schopnosti ostatní úcastníci smeny prestali potrebovat. Dusledkem jejich touhy žít, byly války a komunistické revoluce minulého století. Obojí snížilo pocet žijících lidí a prerozdelilo zdroje. Prebytecní (v matematickém smyslu slova) lidé, také našli uplatnení v nových oborech, o které se množina delby práce rozšírila. Evropa navíc vytvorila systém prerozdelování, který distribuuje zdroje i tem, kterí se do delby práce nedokáží nebo nemohou zapojit. Musím dodat, že sociální systém vytvárí náklady a poškozuje motivaci. Výsledkem je celkove nižší efektivita existence, která snižuje schopnost konkurence.

Období objevování nových nalezišt na dosud využívaném území pomalu koncí. Nastává fáze rozdelení dosud neobydlených a zcela jednoznacne nepridelených území, která mohou být zdrojem cenných surovin. Lze také predpokládat, že nastane „tlak na prerozdelení“, který pripraví o zdroje státy neschopné obrany.

Po celkovém zmapování planety, a presném urcení zásob všech zdroju, lze vypocítat „životní kapacitu“ Zeme. Prakticky lze spocítat maximální možný pocet žijících lidí. Jiste lze predpokládat další zvyšování efektivity získávání potravin, které umožní i vetší množství žijících lidí, nicméne nekonecné v rámci této planety nebude. V každém prípade však zdroje nekomu patrí, a patrit mu budou pouze tehdy, pokud si jejich vlastnictví dokáže pred okolím uhájit.