Administrace komentářů

Vida, já prošel podobnou evolucí. Kdysi jsem potřeboval na stolním kompu narychlo zprovoznit nějaký Linux. Nainstaloval jsem první nefosilní distribuci s klikacím instalátorem, co mě napadla, byla to tuším Fedora 18. Na Gnome Shell jsem si zvyknul celkem rychle. V KDE 4 jsem často nakopával a různé chybičky a nedodělky které v Gnome Shell prostě nebyly. Co fungovat mělo prostě fungovalo. Některé funkce jsem sice postrádal, ale radši ostrou škrabku na brambory než tupý švýcarák.

Na notebooku jsem sice zůstal pořád u KDE a celkem brzy upgradoval na Plasmu 5. Ty první verze byly vážně hrůza, ne sice taková jako KDE 4.0, na druhou stranu dostat se pod tuto laťku by vyžadovalo skoro aktivní snahu. Musím soudruhům z KDE přiznat, že doopravdy máknuli a rozdíl mezi Plasmou 5.2 a 5.5 je propastný. Plasma 5.5.4 bez problémů snese každodenní nasazení v práci, kde se člověk nemá čas babrat s každou pitomostí, co se náhodou rozsype. Zezačátku trochu skřípala vícemonitorová konfigurace, od nějaké aktualizace dál to funguje přesně tak, jak by člověk očekával. Plasma sebou sice sporadicky třískne, ale okamžitě se restartuje běží dál. V balíčcích Archu je navíc čerstvě cherrypicknutý patch, který by ten crash mohl řešit. Zlobila akorát KWallet, která se po opětovném přihlášení odmítala odemknout PAMem a jedinou cestou ven byl restart kompu. Dlouho jsem to ale nezkoušel, třeba je to už opravené;) Aplikace z KDE SC, které používám (Dolphin, KMail, Okular, Okteta, Kate, ...) jsou až na minibug v Okularu (moc úzký QLineEdit, kde se zobrazuje aktuální stránka dokumentu) naprosto OK. Zatím uvažuju o tom, že s Fedorou 24 se vrátím ke KDE i na stolním kompu.

Rozdíl v pracovním pohodlí mezi Linuxem a Windows 7 je obludný a je úplně fuk, s jakým DE to srovnám. Některé zážitky by vydaly skoro na blogpost:)