Historie

Projekt Netfilter/IPtables založil roku 1998 sympatický Rusty Russel, který je také autorem předchůdce IPtables - projektu IPchains. Rusty je také zakladatelem týmu vývojářů (tzv. Netfilter Core Team), kteří se o celý rozsáhlý projekt starají. Projekt se postupem času z prostého paketového filtru obdařeného jen základními vlastnostmi rozrostl do podoby, v jaké jej spatřujeme dnes - totiž do funkčně košatého nástroje, s jehož pomocí lze implementovat i velice složité stavové firewally včetně možnosti práce s překladem adres (Network Address Translation, dále jen NAT) a "trackingu" spojení (connection tracking). Práce s NAT umožňuje zejména "maškarády" (masquarades), "forwardování" portů (port forwarding) a "přesměrovávání" (redirecting). Rusty Russel se i nadále aktivně účastní vývoje projektu, ovšem aktuální osobou číslo jedna je dnes vynikající Harald Welte.

Několik poznámek úvodem

Napsat kvalitní script, který nastaví slušný firewall není zcela jednoduché, ale zase není zapotřebí z toho dělat až přílišnou vědu. Celková koncepce Netfilteru je poměrně složitá, ale věřte mi, že je zároveň až geniálně jednoduchá. Každý nadto k problematice nakonec přistupuje docela jinak, než jak mu radí druzí. Proto prosím přistupujte k tomuto dokumentu spíše nezávazně.

Lidé také uvažují rozdílně, když píší script pro nastavení tabulek Netfilteru. Existují v zásadě dva způsoby, jak můžete při psaní firewallu přemýšlet:

• Jako člověk píšící nějaký script
• Jako člověk, který programuje

V čem se oba přístupy liší? Řekněme, že když si jen tak "scriptujeme," pak v podstatě neděláme nic jiného, než že tabulky paketového filtru plníme nějakými daty pomocí příslušného prográmku (obvykle /sbin/iptables), přičemž nás příliš nezajímá, co to vlastně vnitřně dělá.

Avšak "programujeme-li," pak si klidně v pojmosloví Netfilteru můžeme nahradit slovo "řetězec" (chain) slovem "funkce." Pohybujeme se pak ve sféře kdy nám Netfilter/IPtables umožňuje procedurální vyjádření našich síťově-bezpečnostních potřeb. Netfilter je totiž vnitřně prakticky plnohodnotný programovací jazyk, v němž lze krom zmíněných "funkcí" implementovat i podmínky a dokonce cykly.

Oba zmíněné způsoby uvažování mají význam především psychologický. Praktický efekt je nulový a výsledná tabulka v obou případech stejná. Někomu se prostě firewally píší lépe tak a někomu onak. Rusty Russel například volí druhý ("programovací") způsob. Ostatně aby ne! On je přeci vynikající programátor. Avšak i my, kteří třeba programovat ani vůbec neumíme, se nyní směle pokusíme naučit nastavit svůj první firewall.

V této kapitolce jste zaslechli několik důležitých pojmů jako například "chain" a "tabulka." Vysvětlíme si je v následující sekci, která pojednává obecně o koncepci Netfilteru.

Koncepce Netfilteru

Paketový filtr je software, který prohlíží hlavičky procházejících paketů a rozhoduje, co se má se kterým paketem stát. Typicky může být packet zahozen (DROP), akceptován (ACCEPT) nebo popř. může být informace o něm zalogována (LOG). Obecně těmto akcím říkáme v terminologii Netfilteru "cíl" (target), neboli co se s paketem má stát, kam ho chceme směřovat apod. Lze s ním samosebou dělat mnohé další, i třeba velice složité, kejkle, pro něž si obvykle vytváříme targety vlastní. Pro začátek však vystačíme s těmito třemi akcemi.

Dnešní svět je nebezpečný na všech úrovních reality, tedy i na úrovni reality počítačových sítí. Chceme proto mít kontrolu nad tím, co se k nám dostane, a co od nás odchází. O něčem bychom rádi věděli, něčeho se raději zbavíme bez povšimnutí. V obecné rovině nám přesně toto projekt Netfilter umožňuje. Program iptables je součástí projektu Netfilteru a slouží k nastavování paketového filteru. Jeho manuálová stránka je velice rozsáhlá a dobře napsaná. Po pochopení základních způsobů konfigurace Netfilteru se v ní již pohybujeme poměrně lehce.

Pro začátek máme k dispozici tři vestavěné řetězce, do nichž můžeme ukládat nová pravidla:

• INPUT
• OUTPUT
• FORWARD

Program iptables nám umožňuje několik základních akcí. Pohodlně můžeme:

• Vytvořit nový řetězec pravidel (chain) - iptables -N
• Vymazat prázdný řetězec - iptables -X
• Změnit defaultní politiku pro vestavěné (build-in) řetězce iptables -P
• Vypsat si pravidla z konkretního řetězce - iptables -L
• Vyprázdnit (flush) pravidla z řetězce - iptables -F
• Vynulovat čítače paketů a bytů na všech pravidlech řetězce - iptables -Z

Dále máme k dispozici několik způsobů jak nakládat s pravidly uvnitř specifikovaného řetězce:

• Přidat pravidlo na konec řetězce - iptables -A
• Vložit pravidlo do řetězce - iptables -I
• Zaměnit pravidlo jiným pravidlem iptables -R
• Smazat pravidlo z řetězce - iptables -D

Základní možnosti filtrování

Teď, když víme, co všechno můžeme dělat na úrovni celých řetězců pravidel, přejdeme k pravidlům samotným a podíváme se, co všechno nám Netfilter umožní specifikovat. Pro přehlednost si uvedeme jen ty nejdůležitější věci:

Zdrojovou a cílovou adresu lze specifikovat pomocí přepínačů --source (zdroj) a --destination (cíl). Oba přepínače mají i své zkrácené verze -s či --src a -d či --dst. Lze specifikovat jak symbolické jméno (např. localhost nebo www.abclinuxu.cz - tuto variantu nedoporučuji) tak IP adresu či celou síť (např. 127.0.0.1, 12.34.56.78/32, 98.76.54.32/27, pro všechny adresy vůbec pak 0/0).

Negace většiny specifikací lze docílit znakem vykřičníku. Např. -s ! 127.0.0.1 vyhoví kterémukoli paketu, který nepřichází z localhost. Negaci, nebo chcete-li "inverzi", lze použít pro většinu určujících pravidel, je však vždy raději lepší konzultovat manuálovou stránku man iptables.

Protokol lze určit pomocí přepínače --protocol (zkráceně -p). Příkladem může být -p ! tcp, čemuž by vyhověly všechny datagramy, které nejsou TCP.

Důležitá je též možnost určit síťové zařízené, na němž chceme filtrovat. Toho lze docílit přepínači --in-interface (zkráceně -i) pro vstupní interface a --out-interface (zkráceně -o) pro výstupní interface.

Je nutné pamatovat na skutečnost, že řetězec INPUT nemá výstupní interface a že řetězec OUTPUT nemá vstupní interface. Obě, vstupní i výstupní, zařízení má pouze řetězech FORWARD.

Dále chceme-li specifikovat například zařízení eth1, eth2 a eth3, lze tak udělat v jediném pravidle pomocí znaku "plus" např. takto: -i eth+.

Je-li zapotřebí filtrovat či jinak nakládat s fragmentovanými pakety. které vznikají vetšinou díky tomu, že příliš velké pakety některá zařízení neumí přenést, lze tak učinit pomocí přepínače --fragment (zkráceně -f).

Poté, co jsme probrali nutné minimum k iptables, obrátíme pozornost k jejich rozšířením.

Rozšíření iptables

... a další kapitoly ... (prosím o rezervaci, -- Matouš)

Ukázkový firewall

Ukázkový script na nastavení firewallu může vypadat např. takto:

---CUT---
#!/bin/bash

# eth0 - náš interface do světa
# lo+ - viz `man iptables'

# bráníme se proti smurf-proofingu, "mrtvým" chybovým hláškám a IP spoofingu
if [ -e /proc/sys/net/ipv4/icmp_echo_ignore_broadcasts ]; then
	/bin/echo "1" > /proc/sys/net/ipv4/icmp_echo_ignore_broadcasts
fi
		       
if [ -e /proc/sys/net/ipv4/icmp_ignore_bogus_error_responses ]; then
	/bin/echo "1" > /proc/sys/net/ipv4/icmp_ignore_bogus_error_responses
fi
					       
# for i in /proc/sys/net/ipv4/conf/* ; do
# 	/bin/echo "1" > $i/rp_filter
# done

# úplně vymažeme starý firewall
/bin/cat /proc/net/ip_tables_names | while read TABLE; do
        /sbin/iptables -t $TABLE -L -n | while read C CHAIN REST; do
                if [ "X$C" = "XChain" ]; then
                        /sbin/iptables -t $TABLE -F $CHAIN
                fi
        done
        /sbin/iptables -t $TABLE -X
done 

# a všechno vynulujeme
/sbin/iptables -Z
/sbin/iptables -t nat -Z
/sbin/iptables -t mangle -Z

# úplně vypnout firewall lze přepínačem "stop"
if [ "$1" == "stop" ]; then 
        # defaultní politika bude akceptovat
        /sbin/iptables -P OUTPUT  ACCEPT
        /sbin/iptables -P INPUT   ACCEPT
        /sbin/iptables -P FORWARD ACCEPT
        # a smitec
        exit 0;
fi

# defaultní politika bude zahazovat
/sbin/iptables -P OUTPUT  DROP
/sbin/iptables -P INPUT   DROP
/sbin/iptables -P FORWARD DROP

# povolíme provoz na loopbacku
/sbin/iptables -A OUTPUT -o lo+ -j ACCEPT
/sbin/iptables -A INPUT  -i lo+ -j ACCEPT

# úplně se odříznete od světa přepínačem "panic"
if [ "$1" == "panic" ]; then exit 0; fi

# povolíme všechna odchozí spojení
/sbin/iptables -A OUTPUT -p tcp  -o eth0 -j ACCEPT
/sbin/iptables -A OUTPUT -p udp  -o eth0 -j ACCEPT
/sbin/iptables -A OUTPUT -p icmp -o eth0 -j ACCEPT

# špatně navazovaná spojení, fragmenty a nesmysly zahazujeme
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -m state --state INVALID -j DROP
# /sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -f -j DROP
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -p tcp ! --syn -m state --state NEW -j DROP

# bráníme se proti SYN floodu
/sbin/iptables -N STOP_FLOODS
/sbin/iptables -A STOP_FLOODS -m limit --limit 1/s --limit-burst 5 -j RETURN
/sbin/iptables -A STOP_FLOODS -j DROP
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -p tcp --syn -j STOP_FLOODS

# povolíme již navázaná nebo námi iniciovaná TCP a UDP spojení
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -p tcp  -m state --state ESTABLISHED,RELATED -j ACCEPT
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -p udp  -m state --state ESTABLISHED,RELATED -j ACCEPT

# některé ICMP pakety přeci jenom povolíme, ale floodovat nás nebudou
/sbin/iptables -N CHOOSE_ICMP
/sbin/iptables -A CHOOSE_ICMP -p icmp -m state --state ESTABLISHED,RELATED    -j ACCEPT
/sbin/iptables -A CHOOSE_ICMP -p icmp --icmp-type 0 -m length --length 28:84  -j ACCEPT
/sbin/iptables -A CHOOSE_ICMP -p icmp --icmp-type 3 -m length --length 28:84  -j ACCEPT
/sbin/iptables -A CHOOSE_ICMP -p icmp --icmp-type 8 -m length --length 28:84 \
                                         -m limit --limit 1/s --limit-burst 5 -j ACCEPT
/sbin/iptables -A CHOOSE_ICMP -p icmp --icmp-type 11 -m length --length 28:84 -j ACCEPT
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -j CHOOSE_ICMP

# povolíme vzdálené připojení pomocí SSH
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -p tcp --dport 22 -j ACCEPT

# povolíme vzdálené připojení pomocí SSH z IP.AD.RE.SA pouze
# /sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -s IP.AD.RE.SA -p tcp --dport 22 -j ACCEPT

# odmítneme spojeni na AUTH a resetujeme ho
/sbin/iptables -A INPUT -i eth0 -p tcp --dport 113 -j REJECT --reject-with tcp-reset

# konec
---CUT---

---CUT---
#> nmap -P0 -TInsane NA.SE.IP.ADRESA

Starting nmap 3.81 ( http://www.insecure.org/nmap/ ) at 2005-12-24 16:48 CET
All 1663 scanned ports on SYMBOLICKE.JMENO.TLD (NA.SE.IP.ADRESA) are: filtered

Nmap finished: 1 IP address (1 host up) scanned in 87.792 seconds
---CUT---

---CUT---
#> ping -c1 -s 1400 NA.SE.IP.ADRESA
PING NA.SE.IP.ADRESA (NA.SE.IP.ADRESA) 1400(1428) bytes of data.

--- NA.SE.IP.ADRESA ping statistics ---
1 packets transmitted, 0 received, 100% packet loss, time 0ms
---CUT---

Normální ping ale projde.

---CUT---
$> ping -c1 NA.SE.IP.ADRESA
PING NA.SE.IP.ADRESA (NA.SE.IP.ADRESA) 56(84) bytes of data.
64 bytes from NA.SE.IP.ADRESA: icmp_seq=1 ttl=58 time=12.6 ms

--- NA.SE.IP.ADRESA ping statistics ---
1 packets transmitted, 1 received, 0% packet loss, time 0ms
rtt min/avg/max/mdev = 12.632/12.632/12.632/0.000 ms
---CUT---

Stejně tak projde mtr bez změny parametrů (používá ICMP pakety, které se ve výchozím nastavení vejdou do specifikovaného rozsahu, mají velikost 64 bytů). Zkusíme-li ale mtr -i 0.1 NA.SE.IP.ADRESA, tak už náš stroj bude vykazovat ztrátovost paketů.

Dokument vytvořil: vladka, 29.8.2005 12:13 | Poslední úprava: Nicky726, 26.3.2009 16:32 | Další přispěvatelé: ©, hmm | Historie změn | Zobrazeno: 13734×

Tiskni Sdílej: