Chybí mi tady možnost - vždycky.

Proč ne? Když žiju v ČR!

Mam jeden soubor na pocitaci v jehoz nazvu je diakritika:

"Ču..ci kteři používaji dakritiku v názvu souboru.doc"

v seznamu jsem samozrejme na 1. miste; ne proto ze bych jeste diakritiku pouzival, ale jednou jsem zhresil a budu do konce zivota pikat;)

Jestli se nepletu, tak diakritiku Komenský vytvořil za účelem zjednodušení psaného projevu. A na pány počítačovce je i jednoduchost moc složitá. Jděte do háje.

Nikdy a když je to možný tak ani mezery. Ale jako zdaleka nejvetší problém mi přijde debilní nápad někoho z mikrosoftu přeložit název systemovýho adresaře, například "Aplication data" vs "Data aplikací", za to by zasloužil nejmín pětadvacet na holou. grrr

No, ja na celem systemu snad nemam ani jeden cesky pojmenovany soubor, takze nejakou diakritiku nemusim resit. Vsechno pojmenovavam anglicky, misto mezer pouzivam pomlcky. Jaky klid...

Díval jsem se do adresářů. Dělám často experimenty a výstižně si je pojmenovávám. Takže:
1. Téměř všude mám české znaky. Používám velká i malá písmena.
2. Nikdy nepoužívám podtržítka, používám jako oddělovač mezeru. Pokud použiju pomlčku, tak je z obou stran omezená mezerou.
3. Často používám tečky (i několik).
4. Téměř v každém názvu mám závorky a s oblibou používám (kvůli zpřehlednění) také složené nebo hranaté.
5. Neopomenu do názvu dát i otazník, čárku, dvojtečku či středník. Za tyto znaky dám mezeru.
6. Kupodivu to bere i hvězdičku, ač mi bylo doporučováno ji nepoužívat.
7. Část textu dám do uvozovek, či apostrofů. Kvůli "zvýraznění".
8. Nejsem pověrčivý, proto se nebojím ani jiných znaků, jako třeba lomítek.

V názvech souborů používám češtinu, velká i malá písmena, čísla, mezery (pomlčky a podtržítka jako oddělovač téměř nepoužívám) a někdy i zvláštní znaky (@!?..."). Téměř nepoužívám lomítka (v názvech jsou potřeba jen výjimečně).

Mnou často používané adresáře začínají malým písmenem a obvykle tak, aby každý adresář začínal jiným písmenem - aby stačilo napsat první písmeno + [TAB]

MP3 pojmenovávám zásadně takhle: [číslo skladby včetně nuly] - [název skladby].mp3 (mezery jsou samozřejmě mezery, hranaté závorky tam nepíšu) a dávám je do složek ~/hudba/Jméno Příjmení/Ablum/ Opravdu nesnáším ty patvary, co někteří do názvů písniček dávají (psal to už někdo výše), vždyť to jde tak jednoduše - název nemusí mít 200 znaků

Soubory na web pojmenovávám zásadně bez mezer a používám v názvech cestinu, nikoli češtinu. Sice už jsem viděl hodně webů, kde to fungovalo i s diakritikou a mezerama, ale taky jsem viděl hodně, nebo spíš neviděl, protože nešly stáhnout.

Stejně tak identifikátory v Javě píšu cestinou a s VeliKostí podle konvencí. Ano používám tak česká slova, takže třeba getNazev(), protože je to výhodné.

Celý systém (rozuměj Linux) mám v UTF-8 Můj názor je ten, že technika mi má sloužit a přizpůsobovat se mi, ne naopak! Takže si budu psát názvy souborů hezky ČESKY. Ostatně proč ne, když to funguje.*

*) pokud Vám to nefunguje (třeba ve skriptech), tak jste asi nepostřehli existenci escapovacích znaků a uvozovek - doporučuju používat!

P.S. Ještě tady někdo psal o takových lahůdkách jako "Data aplikací" - pokud se to někde mrší, je to jen a jen lemplovství autorů programů, které nenapadlo, že existují i jiné verze windows než anglické, a oni tam natvrdo nacpali konstantu "application data" Přesto ale nechápu proč to v MS překládají - jsou to totiž složky, do kterých běžný BFU (na kterého jsou widle orientované) nemá co lézt. Takže by klidně struktura mohla být: c:/widle/ c:/programs c:/doc/uživatelské jméno/

P.P.S. proč bych měl v hlavě nosit číselník cizích klíčů, abych rozšifroval zkraceneNazvySouboru nebo třeba zkrNFil?

Hmm, jen u došlých souborů, co už tak přisly. Ale jako "proof-of-concept" jsem si vytvořil jeden soubor s čínským, jeden s ruským a jeden s hindi názvem a v pohodě :)