Solidarita - vyprázdněný pojem

7.2.2006 17:16 | Přečteno: 2008× | Rouhání největší

Slovo solidarita slýcháme (nejen) v dnešní době velice často. Bohužel však v jiném významu, než je ten původní. Skutečný obsah se vytratil, a ze slova se stala prakticky jen pouhý nástroj v souboji politiků. Ke škodě všem.

Solidarita v původním (obecném) smyslu znamená, že se člen skupiny sdílí s dalšími členy část svých statků, práv apod. Důvody k tomuto počínání mohou být různé - dosáhnout nějakého společného cíle, pomoci členům v nouzi, využít něco zbytného (co se ale někomu jinému může hodit) a mnoho dalších. O to tu však nejde.

Na solidaritě není vůbec nic špatného, je to naprosto přirozená věc. Co však už špatné je, že se tento pojem v myšlení a ústech mnoha lidí scvrkl na něco úplně jiného, co už sem příliš nepatří. A to v solidaritu vynucenou (též násilnou, přikázanou apod.), kdy člověk něco poskytuje jen proto, že je k tomu donucen. Nemusí se jednat o donucení ve smyslu množství, ale i formy, času apod.

Pokud politici hovoří o solidaritě, mají prakticky vždy na mysli toto. Například: "Míru solidarity musíme udržet." nebo "Máme příliš vysokou míru solidarity.", případně "Toto je výrazem solidarity bohatých s chudými." Převedeno do reálného významu, ve skutečnosti říkají: "Nebudeme snižovat daně.", "Máme příliš vysoké daně.", resp. "Jsou hodně bohatí, tak je vyždímeme."

Zajímavý je i postoj lidí vůči takové interpretaci. Když mi někdo říká něco ve smyslu "Potřebujeme větší míru solidarity.", většinou se ho zeptám: "Jak jsi ty konkrétně přispěl společnosti nad rámec toho, k čemu jsi byl donucen." Skoro vždy se dočkám bouřlivé reakce, slyším stížnosti na chudobu, nadávky na bohaté ("mají dost, měli by se rozdělit") atd. Naopak reakce typu "chodím darovat krev", "pomohl jsem zachránit kulturní památku" nebo "připravuji akce pro děti" jsou velice zřídkavé. Totiž lidé, kteří jsou dobrovolně solidární, obvykle netouží po solidaritě vynucené - a to bez ohledu na to, jaká je jejich životní úroveň.

Je to stále totéž, už jsem o tom mockrát psal ("Chraňte mě přede mnou!" a další). Velká část lidí prostě odmítá svobodu, nechce dělat rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. Raději přivítají rozkaz. Bohužel ale stejné podmínky požadují i pro ostatní. Ke škodě všech.

       

Komentáře

[vencour]

Ono to je i o tom, jak je silný stát, obec, rodina. Jak moc se přerozděluje, jaká je u řeho režie, kdo v co věří.

Jsem pro tvůrčí práci, o starání se o své nejbližší, o život v "buňkách", ve kterých si pomáháme - čím víc buněk, přátel, známých, tím bohatší společnost i stát. Víc buděnk ve smyslu třeba kolonie hmyzu - abychom tak snáze překonali těžkosti, více se v nutnosti zapojili, byli kolektivnější z našeho vlastního popudu. Pokud někdo potřebuje, pomůžu mu, on někdo zase pomůže mně. Nespolíham na cizí pomoc, ale ona se v nouzi ukáže (teoreticky).

Stejně jako je to s open source software, ne? Kdo má zájem, tak se snaží a dílo se daří.

[vencour]

Prostě společnost je silná svou spoluprací. A když ta funguje, tak to jde vše líp.

[Isah]

To je moc pěkný zápis k zamyšlení Znám mnoho lidí, kteří jsou opravdu solidární tedy dělají něco nezištně pro ty druhé. Zajímavé je, že s tím se pojí i veliká skromnost. Tito lidé nemají žádnou potřebu o tom všude meldovat. Myslím, že tady platí pravidlo, že ti, kteří toho moc pro druhé neudělali pořád mluví o tom, jak jsou prospěšní. A ti, kteří opravdu konají, mlčí.

[Thaweg]

Buňky, to je jak z anarchistické příručky Ale jinak souhlas, i když to zas tak ideálně bohužel často nefunguje. Ovšem na rezignaci jsem ještě mladý, zatím živím idealistické představy a věta výše jako by neexistovala

[XXX]

ještě bych si dovolit dodat že přerozdělení bylo zavedeno kuli tomu aby se nestávali převraty častým jevem. Ani jeden extrém není dobrý. Chudí bez bohatých nemužou existovat jako bohatí bez chudých. Neboť chudí se nemůžou chudými cítit pokud neexistuje někdo bohatší a bohatí si svoje bohatství bez toho aby viděli něko dřít držkou v zemi, nemůžou taktéž uvědomit. Osobně, když vidím někoho více nemocného než jsem já, se cítím nejbohatším na světě.

[vencour]

Jj, i v Pohádkách tisíce a jedné noci sultáni musí umět nějakou práci, aby se uživili, kdyby museli - jeden tam třeba plete košíky.

[Dalibor Smolík]

Nesouhlasím s tím, že je Solidarita vyprázděný pojem. Například toto divadlo je prý stále plné

[Luk]

Ale třeba hotel Solidarita už je prázdný pojem. Tedy ten barák tam pořád stojí, ale už se asi 9 let jmenuje Quality Hotel

[Robert Krátký]

Nechápu, jak to souvisí. Tedy kromě jména.