Freedroid Classic – klasika z C64

6. 4. 2010 | David Kolibáč | Hry a zábava | 2788×

Hry s názvem Freedroid jsou dvě – Freedroid Classic, klon arkády Paradroid pro Commodore 64, a Freedroid RPG, tedy RPG Paradroidem inspirované. V následujícím článku se budu věnovat pouze první jmenované.

Obsah

• Děj
• Ovládání
• Grafika, zvuky, hudba
• Cíl a nepřátelé
• Ovládnutí robotů

Freedroid Classic (Freedroid RPG) si můžete stáhnout z webu projektu – k dispozici jsou zdrojové kódy a balíčky pro Debian, MS Windows a Mac OS X; je obsažen i v softwarových balících Dinguxu. Novější verze už pravděpodobně vycházet nebudou, vývoj byl ukončen v roce 2003.

Děj

Stručný úvod do děje: Kosmickým prostorem letí lodě plné robotů (droidů), ovšem při průletu rojem asteroidů jsou bombardovány – roboti se stávají hyperaktivními a útočí na posádku. Jedna z lodí navíc zamířila na nepřátelské území; pokud by roboti padli do rukou nepřítele, byl by to obrovský problém. Nejrychlejší možný pokus o řešení je vyslání speciálního zařízení na palubu. Do jeho role se vžívá hráč. Pomocí onoho zařízení lze pálit ze dvou laserů, připojovat se na jiné roboty a přihlašovat se k terminálům rozmístěným po prostorách lodi.

Ovládání

Hra se ovládá pomocí joysticku či spíše klávesnice (a myši). Na klávesnici slouží k pohybu kurzorové šipky nebo kombinace w-s-a-d, střílí se kombinací mezerníku a směrové klávesy, k terminálům se přihlašuje klávesou e a „hackovací“ mód se aktivuje samotným mezerníkem. Podle mého názoru je pohodlnější pohybovat se klávesnicí, ovšem na vše další používat myš. Levé tlačítko ke střelbě, pravé k aktivací „hackovacího“ módu a používání výtahů a terminálů. Mimochodem, Esc vyvolá nabídku ve hře a tedy i pauzu.

Grafika, zvuky, hudba

Co se technického provedení týče, grafika je jednoduchá, v rozlišení VGA – hra běží v okně (nebo roztažená přes celou obrazovku, což v dnešní době vypadá dost hrozně), prostředí je viděno kolmo shora. K dispozici je několik motivů vzhledu, buď silné retro, nebo jeden uhlazený modernější (na většině obrázků). Zvukové efekty jsou sice chrastivé, ovšem nevadí; hudby, podobně jako u většiny her, není mnoho, ale těch málo elektronických „vypalovaček“ stojí za to. Bohužel přinejmenším v balíčku v Ubuntu je chyba, která způsobuje, že zvuky nejde vypnout (tedy nelze místo dodané kulisy poslouchat něco jiného (hudbu, rádio)) a hudba se náhodně zapíná a vypíná (najednou začne hrát třeba až po půlhodině hraní, a to pouze do vyčištění úrovně nebo jiné události).

Cíl a nepřátelé

Ke hře samotné. Cílem je vyčistit celou kosmickou loď od ne právě přátelských robotů. Je to ale loď velká, je rozdělena na množství pater, mezi nimiž se můžete přesouvat výtahy. V každém podlaží číhá trošku jiná skvadra nepřátel. Někdy jsou to pomalí a vcelku neškodní roboti-opraváři, jindy zase bojoví droidi. Každý robot má svůj kód a jemu odpovídající charakteristiky. Poněkud poetičtěji shrnuté si je můžete přečíst, pokud se připojíte na některý z všudypřítomných terminálů.

Nicméně na ty klíčové vlastnosti rychle přijdete sami – číslo 302 je rychlé, hbité a útočí narážením do fyzické schránky; číslo 476 je pomalé, ale má jako první (oproti „nižším“ modelům) střelnou zbraň; bojoví roboti 711 a 742 ničí vše ve svém okolí – nevysílají žádné mířené paprsky; pomalá 883 má těžký kanón, který se ale nabíjí odpovídající dobu; nestabilní 999 byla v původní hře jedním z cenných úlovků… a tak dále. Nepřátel je opravdu pestrá sbírka, na každého pomáhá trošku jiná taktika boje. Někdy se vyplatí pálit ze zálohy, jindy vyvolat honičku, někdy je zase nejsnazší hacknout nepřítele, ať slouží vám. Mimochodem, umělá inteligence je poměrně zoufalá, ale nevadí.

Ovládnutí robotů

Jak jsem zmínil, jedním ze způsobů likvidace nepřátel je jejich ovládnutí. Děje se tak prostřednictvím logické minihry. Roboti stojí proti sobě, každý má jednu barvu drátů a cílem je ovládnout více obvodů než soupeř. Celkem je jich dvanáct a přívody k nim jsou různě pospojovány, porozpojovány, zesíleny či slepě zakončeny. Prvním cílem tedy je lépe si zvolit v časovém limitu stranu, resp. barvu kabeláže. Pak je žádoucí, opět v časovém limitu, zabrat více obvodů pro sebe než soupeř. Pokud prohrajete, čeká vás pouze výbuch a možná zapsání se do listiny nejlepších výsledků (pokud tomu skóre odpovídá), V případě remízy není nic ztraceno – minihra se opakuje. A nakonec v případě nejlepším, tedy když vyhrajete, původního robota ztratíte, ovšem můžete ovládat robota nového se všemi jeho výhodami i nevýhodami.

Nabourávání se do silnějších nepřátel je sice obvykle snazší než řešení situace prostým soubojem, ovšem nemusí k němu vůbec dojít, protože energie vašeho robota je omezená a soupeři se intenzivně brání především střelbou. Situaci trošku usnadňují hojně rozšířené kruhy dobíjející akumulátor robota, ovšem výměnou za skóre. Což je cena poměrně vysoká, pokud se snažíte nahrát co nejvíce. Je to jeden z klíčových prvků zvyšujících znovuhratelnost Freedroid Classic. Tedy pokud vám především samotná minihra nepřijde dost poutavá.

       

Komentáře

[brk]

Hry mne sice nezajímají, ale vydat oddechový článek o hře ihned po skončení prodlouženého víkendu a pro děcka snad i prázdnin, mi připadá, jako pověstné s křížkem po funuse.

[davkol]

To má samozřejmě jasné odůvodnění, aby přece děti nepropařili svátky jara, které mají strávit venku.

[davkol]

Jezusmaríja, děti nepropařily!

[ewqrqwr]

yeah, tuhle hru na C64 jsem miloval. parkrat jsem si ji zahral i v linuxu.

[mikezt]

Ešte dobre, že na Spectre máme Quazatron. Ten je aspoň izometrický

[Sten]

Freedroid RPG je taky izometrický a navíc větší žrout času :)

[davkol]

Co všichni na té izometrii vidí? U _některých_ her (RPG, RTS) to vypadá lépe, ale u něčeho jako je Freedroid Classic?

Freedroid RPG je fajn, ale zabugovaný.

[Pavel Čejka]

JJ, Quazatron je z těhle her nejlepší. Ani jeho ZX pokračování Magnetron není tak dobré o Paradroidu nemluvě.

http://en.wikipedia.org/wiki/Quazatron