V repozitáři AUR (Arch User Repository) linuxové distribuce Arch Linux byly nalezeny a odstraněny tři balíčky s malwarem. Jedná se o librewolf-fix-bin, firefox-patch-bin a zen-browser-patched-bin.
Dle plánu by Debian 13 s kódovým názvem Trixie měl vyjít v sobotu 9. srpna.
Vývoj linuxové distribuce Clear Linux (Wikipedie) vyvíjené společností Intel a optimalizováné pro jejich procesory byl oficiálně ukončen.
Byl publikován aktuální přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie).
V programovacím jazyce Go naprogramovaná webová aplikace pro spolupráci na zdrojových kódech pomocí gitu Forgejo byla vydána ve verzi 12.0 (Mastodon). Forgejo je fork Gitei.
Nová čísla časopisů od nakladatelství Raspberry Pi zdarma ke čtení: Raspberry Pi Official Magazine 155 (pdf) a Hello World 27 (pdf).
Hyprland, tj. kompozitor pro Wayland zaměřený na dláždění okny a zároveň grafické efekty, byl vydán ve verzi 0.50.0. Podrobný přehled novinek na GitHubu.
Patrick Volkerding oznámil před dvaatřiceti lety vydání Slackware Linuxu 1.00. Slackware Linux byl tenkrát k dispozici na 3,5 palcových disketách. Základní systém byl na 13 disketách. Kdo chtěl grafiku, potřeboval dalších 11 disket. Slackware Linux 1.00 byl postaven na Linuxu .99pl11 Alpha, libc 4.4.1, g++ 2.4.5 a XFree86 1.3.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) jako první orgán státní správy v Česku spustilo takzvaný „bug bounty“ program pro odhalování bezpečnostních rizik a zranitelných míst ve svých informačních systémech. Za nalezení kritické zranitelnosti nabízí veřejnosti odměnu 1000 eur, v případě vysoké závažnosti je to 500 eur. Program se inspiruje přístupy běžnými v komerčním sektoru nebo ve veřejné sféře v zahraničí.
Vláda dne 16. července 2025 schválila návrh nového jednotného vizuálního stylu státní správy. Vytvořilo jej na základě veřejné soutěže studio Najbrt. Náklady na přípravu návrhu a metodiky činily tři miliony korun. Modernizovaný dvouocasý lev vychází z malého státního znaku. Vizuální styl doprovází originální písmo Czechia Sans.
Nicméně se to dá kompenzovat postupným vydechováním při výstupu.Přesně takhle jsem to myslel, nečekal jsem, že by někoho snad napadlo nevydechovat. Spíš bych se bál problémů s Eustachovou trubicí, taková prudká změna tlaku může mít nehezké následky.
nečekal jsem, že by někoho snad napadlo nevydechovatNo, to by ses divil, co začínající potápeči/šnorchlaři všechno dovedou
OT:
Kdyz uz jsme u tech ponorek, tak chudak kuchar: http://www.youtube.com/watch?v=Ha4X-lQlwNA&feature=related
Nejsem potápěč takže přesné údaje neznám, do kolika metrů se tak běžně potápí ale rozhodně víc než by se podle dnešních zvyklostí s takovýma hodinkama mohlo. Každopádně je v dobovém návodu k použití napsáno že se s nima mohlo do 60 m.Ani ne, většinou se tak hluboko nechodí. Nejzajímavější je to zhruba do těch 10m. Kolem 20-30m už jak není čistá voda je docela tma a skoro žádný život - jedině vraky a podobně, ale ty zase bývají hloub. Navíc ve hloubce se rychleji spotřebovává vzduch z lahve (dýchá se o stejném tlaku jako okolní prostředí a láhev se většinou tlakuje na 200atm). Kolem 20-30m je už parciální tlak dusíku na kritické hranici kdy člověk začíná "blbnout" - a může to skončit až závratěmi nebo bezvědomím. Kolem 50-60m se k tomu navíc přidává otrava kyslíkem. A když k tomu přidáme nutnost dekompresních zastávek, které klidně můžou trvat déle jak zbytek ponoru, tak je vidět že hloubky skutečně stojí za prd (hloubkový rekord v potápění je tuším 700m. 14 dní sestup, 3 dny na dně, 23 dní výstup). P.S.: potápěč taky nejsem
Kolem 20-30m už jak není čistá voda je docela tma a skoro žádný životŽe ve 20-30 metrech není čistá voda platí možná ve středoevropských přehradách a lomech, ale určitě ne v tropickém moři, kde byvá viditelnost bez problémů 25 metrů. Ve studené vodě někde v Norsku nebo Rusku může být viditelnost 40 m i více a života je tam tolik, že nevíš, kam se dívat dřív.
Navíc ve hloubce se rychleji spotřebovává vzduch z lahve (dýchá se o stejném tlaku jako okolní prostředí a láhev se většinou tlakuje na 200atm).Jo, ale záleží na tom, jak kdo "funí". Kde někdo vydýchá flašku na 30 barů má druhý klidně ještě 100 barů k dispozici.
Kolem 20-30m je už parciální tlak dusíku na kritické hranici kdy člověk začíná "blbnout" - a může to skončit až závratěmi nebo bezvědomím.Tolerance dusíkové narkózy je velmi subjektivní. Pro někoho může začít ve 20 metrech i dříve, někdo je i v 45 m v pohodě (já ne), navíc od určité hloubky (někde od 50 metrů) dusíkové opojení mizí. Problém řeší alternativní dýchací směsi či rebreather.
Kolem 50-60m se k tomu navíc přidává otrava kyslíkem.Tento limit je samozřejmě bezpečnostní, aby bylo zajištěno, že problém nenastane. Skutečně nebezpečný je kyslík až tak kolem 80 m, smrtící je kolem 100 m (tam je pravděpodobnost přežití ponoru asi 10%). Ponor se vzduchem do větších hloubek se ale někdy využívá proto, že na rozdíl od ponorů se směsmi je poměrně bez problémů řešitelný nouzový výstup v případě krizové situace i z (relativně) velké hloubky. Oficálně je nejhlubší ponor na otevřené vodě s otevřeným okruhem někde kolem 320 m. Ty úplně nejhlubší sestupy byly buď simulovány v dekompresních komorách na povrchu nebo prováděny za využití ponorných tlakových komor, ze kterých potápěč v dané hloubce na chvíli vystoupil do otevřené vody. S ohledem na převážně vojenské využití těchto pokusů k tomu moc nejsou dostupné ověřitelné informace (něco málo např. zde).
Že ve 20-30 metrech není čistá voda platí možná ve středoevropských přehradách a lomechAbych řekl pravdu, v žádném tropickém moři jsem nebyl, v Norsku ani Rusku taky ne. A Balt mi přišel docela špinavý. Takže soudím jen podle toho co znám.
Jo, ale záleží na tom, jak kdo "funí". Kde někdo vydýchá flašku na 30 barů má druhý klidně ještě 100 barů k dispozici.Jasně. Ale pořád platí že s rostoucí hloubkou roste spotřeba. A k ostatnímu - snad jen, díky za rozšíření obzorů :)
Poskládat totiž zpátky správně těsnění a celé to pořádně utáhnout je dost prý velký problém.Zajímavé v tom případě je, že při výrobě to zvládnou.
Tiskni
Sdílej: