Dotaz: Kompromitace 40bit certifikátu

[Pavlik]

Dobrý den,

předem se omlouvám, vím, že toto nepatří do Poradny Linuxu. Ale domnívám se, že tady mohou být zodpovězeny mé otázky.

Čím více si pročítám o SSL, zabezpečení komunikace SSL, symetrických a asymetrických šifrách, tím méně tomu rozumím. Předesílám, že princip výměny klíčů a s tím spojené ověření identity je mi jasné.

Pročetl jsem za poslední dny bezpočet různých článků, týkajících se PKCS#12 a PKCS#7. Stále ale nenacházím odpovědi.

Mám certifikát exportovaný spolu s privátním klíčem. Vypadá takto (export z IE7):

PKCS7 Data
Shrouded Keybag: pbeWithSHA1And3-KeyTripleDES-CBC, Iteration 2000
Bag Attributes
    localKeyID: 01 00 00 00 
    Microsoft CSP Name: Microsoft Enhanced Cryptographic Provider v1.0
    friendlyName: 14570e2bf260909474f157527ba845d9_b308ebc3-9f2b-4ef4-954a-cb6bb8483b53
Key Attributes
    X509v3 Key Usage: 10 
-----BEGIN RSA PRIVATE KEY-----
Proc-Type: 4,ENCRYPTED
DEK-Info: DES-EDE3-CBC,C79307EAF3E07193

*znaky*
-----END RSA PRIVATE KEY-----
PKCS7 Encrypted data: pbeWithSHA1And40BitRC2-CBC, Iteration 2000
Certificate bag
Bag Attributes
*subject*
-----BEGIN CERTIFICATE-----

Můj dotaz zní:

1. Jak probíhá komunikace se serverem za použití tohoto certifikátu? Je ověřena indentita uživatele na základě tohoto certifikátu, proběhne výměna klíčů a je dohodnut symetrický klíč pro šifrování další komunikace?

2. Především - lze kompromitovat tento certifikát vytvořený 40bit šifrováním? Jsem si vědom, že 40bit lze zlomit na běžném počítači za několik dní.

3. Lze někde nalézt přehlednou dokumentaci popisující mechanizmus této komunikace? Všechno, co jsem dosud našel, byly buď jednoduché ilustrace nebo technické specifikace.

Děkuji za odpovědi

Odpovědi

[rastos]

Kedysi som počul peknú story, ktorá mi pomohla pochopiť ako funguje šifrovaná komunikácia medzi browserom a web serverom: Predstav si, že existujú dvaja králi. Jeden chce poslať správu druhému, ale ani jeden nemá dôveryhodného posla, ktorý by ustrážil truhličku so správou, sám do nej nenahliadol, či sa ubránil banditom na ceste. Nechajú si preto urobiť truhličku na dva visacie zámky. Každý kráľ má kľúč a visací zámok. Jeden kráľ dá do truhličky správu a zamkne ju použitím svojho visacieho zámku a svojho kľúča. Posol odnesie truhličku druhému kráľovi a ten už zamknutú truhličku zamkne ešte raz - svojím zámkom a kľúčom. Potom posol prinesie truhličku späť prvému kráľovi a ten odomkne svoj zámok. Truhlička ale ostáva zamknutá. Nakoniec posol odnesie truhličku druhému kráľovi a ten odomkne svoj zámok, otvorí truhličku a prečíta správu.

Počas celej transakcie sa králi nemuseli stretnúť. Ani si nemuseli navzájom vymieňať zámky, či kľúče. Napriek tomu posol mal v rukách vždy len zamknutú truhličku.

V prípade browserov a web serverov je to podobne. Každý má svoj privátny kľúč, ktorým zamyká. Nech si ten kľúč trebárs vymyslí v momente keď sa nadväzuje spojenie. Horeuvedeným spôsobom si vymenia správu - vlastne to môže byť len symetrický kľúč pre danú session. A zvyšok komunikácie môže prebiehať šifrovaná týtmto kľúčom.

Dôležité ešte je, aby prvý kráľ vedel, že keď sa mu vráti truhlička a má na sebe druhý zámok, tak ten zámok patrí druhému kráľovi a nie kapitánovi zbojníkov v lese. Preto na zámku musí byť vygravírovaný znak druhého kráľa (teda: certifikát druhej strany v sebe nesie meno druhej strany) a to gravírovanie vie urobiť len pár majstrov na svete - (Verisign a iné CA).

Koniec rozprávky.

Nešiel som do detailov a niektoré veci sú trocha nepresné, ale pokiaľ ti nejde o to, aby si skúmal v ktorých bajtoch je tých 40 bitov kľúča, tak je to fuk. Dúfam.