V Amsterdamu probíhá Blender Conference 2025. Videozáznamy přednášek lze zhlédnout na YouTube. V úvodní keynote Ton Roosendaal oznámil, že k 1. lednu 2026 skončí jako chairman a CEO Blender Foundation. Tyto role převezme současný COO Blender Foundation Francesco Siddi.
The Document Foundation, organizace zastřešující projekt LibreOffice a další aktivity, zveřejnila výroční zprávu za rok 2024.
Byla vydána nová stabilní verze 7.6 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 140. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Byla vydána verze 1.90.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
GNUnet (Wikipedie) byl vydán v nové major verzi 0.25.0. Jedná se o framework pro decentralizované peer-to-peer síťování, na kterém je postavena řada aplikací.
Byla vydána nová major verze 7.0 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Nově je postavena je na Debianu 13 (Trixie) a GNOME 48 (Bengaluru). Další novinky v příslušném seznamu.
Společnost Meta na dvoudenní konferenci Meta Connect 2025 představuje své novinky. První den byly představeny nové AI brýle: Ray-Ban Meta (Gen 2), sportovní Oakley Meta Vanguard a především Meta Ray-Ban Display s integrovaným displejem a EMG náramkem pro ovládání.
Po půl roce vývoje od vydání verze 48 bylo vydáno GNOME 49 s kódovým názvem Brescia (Mastodon). S přehrávačem videí Showtime místo Totemu a prohlížečem dokumentů Papers místo Evince. Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Open source softwarový stack ROCm (Wikipedie) pro vývoj AI a HPC na GPU od AMD byl vydán ve verzi 7.0.0. Přidána byla podpora AMD Instinct MI355X a MI350X.
Byla vydána nová verze 258 správce systému a služeb systemd (GitHub).
class Validator { public static function notEmpty($mValue){ if(!isset($mValue)){ return false; } else if(is_null($mValue)){ return false; } else if (is_integer($mValue)){ return true; } else if (is_object($mValue)){ return true; } else if(is_string($mValue)){ return strlen($mValue) != 0; } else if(is_array($mValue)){ return sizeof($mValue) > 0; } } }Tato metoda dost zpřehlednila kód. Bohužel se ale volá během requestu mnohokrát a to něco stojí. Pokud test implementuju jako normální funkci, je to jen nepatrně rychlejší. Pokud však tělo metody zapíšu do kódu rovnou jako výraz, je to mnohem rychlejší. Jednoduchý test volající validaci 1000x ukázal:
Checked 1000x via Validator method in 3.41 ms Checked 1000x via inline expression in 0.19 msTo mne vede myšlence, zda neexistuje v php něco jako makra v C? Tj. abych měl validační kód na jednom místě a přitom aby odpadla režije s voláním metody? Díky za případné náměty!
To mne vede myšlence, zda neexistuje v php něco jako makra v C?Když bude nejhůř, můžeš na zdrojáky vždycky pustit
cpp
(nebo jakýkoli jiný preprocesor nebo makroprocesor nebo obecně šablonovací systém, whatever).
if (!empty($mValue)) { ... }nebo
if ($mValue !== null) { ... }Jak vypadá ten kód okolo?
Považuju současně za dobré mít kontroly na jednom místě - moje pojetí neprázdnosti je pak na onom místě zřetelně vyjádřené a platí pro celou aplikaci - stačí se podívat na onu metodu. Pokud bych pomíněně kontroloval přímo v kódu s ohledem na typ, zanese se užitečný kód balastem, který nesouvisí přímo s aplikační logikou a tím utrpí čitelnost.Kontrola přece patří k objektu, do kterého se daná hodnota ukládá. Dál se pracuje už jen s naplněnými objekty, resp. jejich gettery. Tím se hlavní kód zjednoduší na minimum a zpřehlední.
$x !== null
napsat !empty($a)
.
Btw, ty dvě rovnítka tam nejsou omylem.
$_GET[nick]
ve skrytém poli), jiné mohou být prázdné (např. $_GET[state]
u neamerického státu) a jiné je třeba nutné před uložením do objektu otestovat na přítomnost v databázi. Nejsou to řetězce, ale nick
, state
a např. username
. A každý z nich se testuje jinak.
""
vs. null
.
# Checked via static Validator::notEmpty() in 1.84 ms # Checked via inline expression in 0.30 ms # Checked via normal function in 1.64 ms # Checked via object->notEmpty() in 1.87 ms
U dynamicky nebo slabě typovaných jazyků si s typem jist nemusím být. Takže to je otázka přístupu.Pokud testuji například číslo domu v adrese a očekávám řetězec, tak budu testovat a ukládat řetězec. Nebudu se snažit ho převádět na číslo, i když ve většině případů to číslo bude. Takže vždycky vím, jakého typu ta uložená proměnná bude. Nebo mi to může být jedno a uložím to co přijde. Záleží na požadavcích na aplikaci. Pokud naopak očekávám číslo a někdo mi tam narve string, mám podle požadavku na aplikaci na výběr, zda se pokusím ten string převést na číslo nebo ten string odmítnu. Vždy záleží na konkrétním případě vstupní hodnoty, zda budu tvrdě kontrolovat přesnost vstupů, zda se vstupní data pokusím normalizovat nebo mi to bude jedno. Testovat všechny vstupy postupně jedním univerzálním nástrojem je IMHO blbost a aplikace na to doplatí výkonem. Mám na mysli testování po jednom. Výkonově přijatelnou variantou by mohlo být testování všech vstupů jednou třídou, která by všechny ošetřené hodnoty poskytla buď ve formě objektu, anebo třeba ve formě asociativního pole. Objekt se mi však jeví jako lepší, neboť umožňuje vytváření i jiných než primitivních getterů. Jsem prostě zaujatý proti primitivním jednořádkovým getterům a setterům. A nestydím se za to. Jsem zastáncem toho, že setter si musí umět sám ošetřit vstupy a nesmí očekávat, že to za něj udělá někdo předtím. Tím pro mne uvedené statické validátory postrádají na významu.
Uvedené měření mi vlastně dokázalo, jak nesmyslné je objektové programování s jednořádkovými gettery a settery. Výsledné aplikace jsou pak líné, protože proměnné jsou testovány ještě před uložením do objektu a to znamená další režii a znepřehlednění kódu.Objektové programování nemá být rychlejší než assembler, ale má zpřehlednit program pro programátory. Rozvinutí jednořádkových getterů a setterů je jedna ze základních optimalizací, které může dělat kompilátor. Jinak dotaz je ukázkovým příkladem předčasné optimalizace. Ztráta výkonu spojená s voláním jednořádkových funkcí bude nejspíš o několik řádů menší, než ztráta výkonu spojená s typickým nasazením PHP – zpracování zdrojového kódu pro každý požadavek, chybějící optimalizace překladače a běhového prostředí, neexistující kontext aplikace, který by umožnil kešovat data rovnou v paměti procesu atd. Pokud je tedy pro aplikaci zdržení voláním funkce kritické, zvážil bych spíš změnu běhového prostředí aplikace, která by přinesla řádově větší zlepšení výkonu.
Je hodně podivné proměnnou testovat na číslo, řetězec a objekt zároveňJenže to je právě dáno tím, že to není objektové. Pokud by bylo, tak každý typ, kde je to zapotřebí, má svou validační metodu (resp. více), a ta se prostě zavolá. Tohle je prostě pokus o makro/šablonu v jazyce, který nic takového nemá.
Jinak dotaz je ukázkovým příkladem předčasné optimalizace. Ztráta výkonu spojená s voláním jednořádkových funkcí bude nejspíš o několik řádů menší, než ztráta výkonu spojená s typickým nasazením PHP – zpracování zdrojového kódu pro každý požadavek, chybějící optimalizace překladače a běhového prostředíAno. Proto vidím šanci v makrech nebo JIT optimalizaci. Pokud nic funčního v PHP zatím není, kašlu na to protože ta pomalost není kritická.
Jenže to je právě dáno tím, že to není objektové. Pokud by bylo, tak každý typ, kde je to zapotřebí, má svou validační metodu (resp. více), a ta se prostě zavolá. Tohle je prostě pokus o makro/šablonu v jazyce, který nic takového nemá.Ano, souhlasím.
Tiskni
Sdílej: