Administrace komentářů

Neřekl bych. Ale to je přesně to, co bych řekl, kdybych to měl v hlavě zašmodrchané přesně tak, jak jsem to řekl.

Frekvence f (Hz, nebo jak se tomu říká) je vlastně maximální frekvence přepínání mezi procesy. Ta je generována nějakým HW čítačem/časovačem. Po doběhnutí vyvolá čítač IRQ a tím se přeruší vykonávání procesu a začne se vykonávat funkce jádra, co zpracovává přerušení. V tomto případě je to funkce, která rozhodne, jestli se CPU předá jinému procesu, nebo se nechá tomu, co ho měl doteď. To závisí na plánovači procesů. Pokud nějaký proces čekal na data, která jsou už k dispozici, tak je dost pravděpodobné, že se kontext přepne - CPU se přidělí onomu procesu, co čekal na data.

Síťovka IMHO vyvolá přerušení, když dojde nějaký rámec, nebo nějaká skupina rámců. Proces ovladače síťovky má také funkci pro obsluhu přerušení od síťovky, takže síťovku obslouží a pak je otázka, komu předá CPU. Řekl bych, že původnímu procesu. Nevím který proces je zodpovědný za shapování, ale hledal bych v ps -e něco jako htb, ten pravděpodobně čeká, až mu jádro předá nová data ze síťovky, tedy čeká na I/O a je tedy závislý, pravděpodobně, na frekvenci přepínání kontextu.

Čím více Hz, tím více příležitostí bude mít shaper přijmout a odeslat data - větší přesnost shapování a lepší odezva (ping), ale také může být shaper vícekrát přerušen při počítání, tímpádem padá propustnost, protože jádro se pořád rozhoduje komu dát CPU k počítání, ale procesy nemají moc času na počítání.

Snad jsem to vysvětlil stručně a jasně.