Administrace komentářů

Nepředstavoval jsem si bůhvíco. Ale i přesto jsem si od něčeho takového sliboval trochu víc. Právě teď jsem třeba zjistil, že souborový systém UDF buď žádný wear-levelling nedělá, nebo ho provádí pokoutním způsobem na úrovni souborů... Ať už je pravda jakákoliv, je to velké zklamání.

Zapsal jsem na DVD cca 3 GB dat v jednom souboru. Pak jsem tentýž soubor přepsal nějakými cca 4 GB dat. Tedy je jasné, že se oba soubory nemohly vejít na jedno médium. Zároveň ale žádný z nich nezabíral médium celé. Čekal jsem, že se při přepisu použije zbývající část média a když dojde prostor, začne se psát zase od začátku. Ničeho takového jsem se ovšem nedočkal. Po úspěšném přepsání a kontrole dat jsem zjistil, že kolem obvodu média je povážlivě tlustý nepopsaný kruh. Tedy je naprosto zjevné, že se soubor začal přepisovat od začátku.

Možná, že wear-levelling se týká jen nově vytvářených souborů, zatímco přepsání souboru se děje na místě. Je-li tomu tak, je to špatně. Například při zálohování se přece dá očekávat, že budu nahrazovat soubory. Pak je opotřebení povrchu média silně nerovnoměrné. Zatímco u DVD-RAM umí tahle mechanika (údajně) realokaci špatných bloků, podobně jako pevný disk, u DVD+RW nic takového není. (A v případě DVD-RAM si raději ani netroufám odhadovat, jak je médium s realokovanými bloky čitelné a přenositelné...)

Když jsem se dozvěděl, že spousta malých souborů tomu nesvědčí, jal jsem se to vyzkoušet. Zápis několika tisíc souborů trval cca 5 hodin, ale ani jeden ze dvou pokusů nebyl úspěšný. Médium bylo pokaždé zničeno a k selhání došlo zpravidla až po ukončení kopírování, případně při odmountování. Důvodem jsou s největší pravděpodobností chyby v kernelu. V logu jsem našel spoustu backtrace, které se mají ohlásit na bugzille...

Aspoň z toho mám jedno poučení: Už vím, proč se nikde nepoužívá packet writing pro zálohování. Důvody jsou vlastně dva: Zaprvé nevalná kvalita této technologie, která kromě ceny médií nenabízí žádné další výhody, a zadruhé špatná implementace plná chyb.