Administrace komentářů

Možná nebude moje odpověď úplně správná, protože v práci používám verzi Xfce starou asi dva roky (teď z hlavy nevím číslo verze), doma máme GNOME, verze je označená 1:2.14.3.6, instaloval jsem ho asi před devíti měsíci. Navíc jsem pouhý uživatel, do hloubky nevidím.

Původně jsem měl GNOME i v práci. Při jednou přechodu na vyšší verzi Debianu mi začalo blikat menu v panelu na obrazovce, zkusil jsem Xfce a už u něj zůstal. KDE mi nějak k srdci nepřirostlo.

Jeden z rozdílů, kvůli kterému jsem vlastně doma GNOME nainstaloval (na stroji pracuje hlavně manželka), je chování při zasunutí flashky nebo vložení CD. Zatímco v Xfce se objeví ikonka na ploše a příslušné zařízení se pak musí připojit, v GNOME vyskočí okýnko s nabídkou činností, případně lze nějakou činnost trvale přiřadit. Patrně jde tohle chování do velké míry přizpůsobit a měnit, ale takhle to bylo po standardní instalaci.

Další rozdíl byl třeba při nastavování klávesnice v X Windows. Nastavil jsem ji v příslušné sekci v xorg.conf. Zatímco v Xfce nebyly žádné problémy, GNOME se mě zeptalo jestli má fungovat podle nastavení X, ale chování bylo nějaké divné. Pokud se dobře pamatuju, týkalo se to použití programu xxkb, který umožňuje nastavit národní klávesnici pro každé okno zvlášť a indikovat aktuální klávesnici vlaječkou. Naštěstí se chování dalo nastavit v nějakém klikacím nastavovátku a pak už nebyly problémy.

V obou prostředích mi připadá dost podobná práce s panely na kraji obrazovky, jinak jsem kromě obrázku na pozadí asi nic nenastavoval.

Předpokládám, že GNOME má víc možností přizpůsobení požadavkům uživatele, ale nikdy se mi to nechtělo zkoumat do větší hloubky. Taky asi budou rozdíly v systémových nárocích, ale o tom taky nic moc nevím. No, snad jsem to nepsal úplně zbytečně.

Jirka