Administrace komentářů

Hotový balík můžeme používat jenom pro takovou distribuci a verzi Linuxu, pro kterou je udělaný, protože je kompilovaný proti knihovnám, které jsou v tomto Linuxu. Narozdíl od zdrojového kódu, který ještě není kompilovaný. Ten je možné použít pro různé Linuxy, protože se to vždycky nakompiluje proti takovým knihovnám, které tam jsou. Zdrojový kód je proto univerzální a přizpůsobuje se to konkrétnímu Linuxu až při kompilování nebo výrobě balíku. To se aspoň všude tvrdí. To, že je narozdíl od hotového balíku použitelný pro všechny Linuxy. Ale začínám o tom pochybovat, tak jsem se chtěl zeptat, co je na tom pravdy. Začínám se zajímat o kompilaci a o balení balíků ze zdrojových kódů. Během toho si to vždycky vyžádá nainstalovat nějaké balíčky, většinou devel-knihovny a jiné věci. Často to po nás chce doinstalovat i určité verze těch balíků. Proto je dost pravděpodobné, že takový balík v naších repozitářích ani nebude. Zdrojový kód potom může být pro některé Linuxy nepoužitelný. Kde je potom ta univerzálnost zdrojových kódů? Nebo aby takový zdrojový kód byl pro nás použitelný, museli bychom chybějící vyžádané balíčky získat z dalších zdrojových kódů. Tyto další zdrojové kódy si taky můžou vyžádat něco, co v repozitářích nemáme a tak můžeme nakonec překompilovat třeba i půlku systému. Potom místo, abychom zdrojový kód programu přizpůsobovali našemu Linuxu, tak přizpůsobujeme Linux zdrojovému kódu programu. To je potom to samé, jako pokoušet se instalovat balík, který není určený pro naši distribuci nebo verzi Linuxu. Taky si to vyžádá závislosti, které v repozitářích nemáme, ty bychom taky řešili balíkama z jiného Linuxu, ty si taky něco vyžádají a tak dále. Nakonec překopeme skoro celý systém. Nevidím v tom rozdíl. Při zpracovávání zdrojových kódů taky v hodně případech překopeme i polovinu Linuxu.