Administrace komentářů

Ok, předesílám, že mluvím hlavně o AVR (mínus řada xmega - bohužel), protože s ostatními architekturami tolik zkušeností nemám.

Pokud není ALU a instrukční soubor vybavený operacemi pro práci s plnou délkou ukazatele (v případě 64kB adresního 16 bit sčítání, odčítání a alespoň posuny) tak céčkový kód s ukazateli bude po přeložení zbytečně kynout.

S tímhle moc nesouhlasím. Uznávám, že po přeložení C kódu s ukazateli může vzniknout dost ošklivý a nakynutý kód, ale snad ve všech případech, kdy jsem se s tím setkal, šlo o chybu překladače/optimalizátoru, který nepoužil něco, co ten procesor umí. (Nebo prostě vymyslel totální ptákovinu a že jsem jich už viděl dost.)

Nejsem si teď jistý, jaký kód máš na mysli, ale napadají mě dva případy.

1. konstrukce typu ukazatel + x - ok, místo jedné instrukce se pro sčítání použijí dvě. O něco déle to trvá, ale v programu jako celku si nedovedu představit, že by to mělo nějaký významný vliv.

2. ukazatel na složitější strukturu - opět není problém. AVR má instrukce pro práci s pamětí s adresováním registru + konstanta. Adresovat jednotlivé prvky struktury je tedy možné jedinou instrukcí a za stejnou dobu, jako normální proměnnou.

To mimo jiné lze použít i v případě č. 1, pokud je x konstanta - v kódu potom vznikne něco jako "nahraj/ulož z/do X + (velikost prvku * x)" - konstanta pro posun je v rozsahu 0-63, což dává možnost pracovat s poměrně velkými strukturami a adresovat i relativně dlouhá pole.

Jak jsem říkal, překladač to bohužel občas udělá blbě, ale to není chyba architektury.

Nenapadá mě, k čemu bych kdy použil posuny adres, ale je to stejný případ jako pro sčítání - prostě místo jedné instrukce se použijí dvě (tady už to může mít větší vliv než to sčítání, protože AVR posunuje jen o jednu pozici)

Ještě ja potřeba započítat nepoužitelnost zásobníku pro budování přirozených céčkových rámců s lokálními proměnnými atd.

To se AVR netýká. A když mi někdo bude tvrdit, že 8051 je krám, hádat se s ním nebudu.

Co se týče 8-bit AVR, tak tam je to o trochu lepší.

Vzhledem k výše napsanému bych dokonce z věty "Pro pohodlnost vývoje SW a dostatečný výkon bych již PIC ani AVR nepoužíval." vyhodil AVR

Díky více ukazatelům

Nejsou tak podstatné, vliv to má jenom na výkon odbouráním zbytečného přesouvání dat tam a zpátky...

Přesto je to procesor s 8-bit základní aritmetikou. Trochu to zahraňují na novějších jádrech instrukce MOVW, ADIW, SBIW, MOVW, ale posuny a další chybí.

Zrovna tyhle instrukce bych za tak důležité nepovažoval. Jediná jejich výhoda může být v tom, že pracují atomicky, ale to je tak všechno - trvají stejně dlouho a použití jedné instrukce místo dvou (tj. ušetření jednoho programového slova) za tak velkou výhodu nepovažuju. O posunech jsem psal vejš.

Ovšem volání podporogramu přes EIND je hnus. Stejně tak nesouvislá adresace LPM

Uznávám, moc hezké to není, ale napadá tě jiné řešení? Takové, aby ten procesor (či přinejmenším jeho části) nemusel být 32bitový? A krom toho tahle věc se týká jenom "nejvyšších" typů AVR - těch, které mají víc než 64k slov programové paměti. A i tam jenom v případě, že pracuješ s pamětí nad rámec spodních 64k slov.

LD znamená trvalé hlídání const/no const ukazatalů a složitý kód nebo všechna const data přenést do RAM nebo jiné datové oblasti.

Nerozumím těm const/no const ukazatelům (C jsem přece jenom trochu pozapomněl). Nicméně pokud se jedná vyloženě o konstanty, tak ty překladač do RAM přenáší automaticky vždy. Dá se mu v tom samozřejmě zabránit a říct, že daná konstanta se má uložit do programové paměti a tam taky zůstat, což - když se to udělá dobře - alespoň částečně vyřeší to hlídání (překladač by si měl stěžovat (warning) na nesouhlasné datové typy)

ELPM a RAMPX, RAMPY, RAMPZ a RAMPD pak postupně rostoucí beznadějnost vývojářů jádra CPU jen dokládá.

Tady nesouhlasím už vůbec. To jádro je dělané jako 8 bitový procesor s 16 bitovým adresováním. Zmíněné registry/instrukce jsou relativně rozumným rozšířením adresování - bez nutnosti dělat velké zásahy do jádra a hlavně bez jakéhokoliv ovlivnění práce s programem.

Dám příklad: mám přístroj s nějakým malým AVR procesorem a program k tomu. Pak dělám novější verzi toho přístroje a zjistím, že malý procesor už mi nestačí kvůli nedostatku periferií/nožiček. No tak koupím větší, ale přitom mě existence nějakých ELPM a spol. nemusí zajímat, protože původní program bude fungovat dál. Pro ten ty registry navíc neexistují. Teprve když velikost programu překročí hranici 64k slov, přijdou tyhle věci do hry.

Jo, jasně, mohl bych místo toho předrátovat procesor a rozšířit registry. Jenže tím bych si zmenšil počet dostupných registrů pro ostatní práci o nějakou čtvrtinu, přičemž v těch nových velkých by z větší části pořád byly jenom nuly. A program by do nich neustále zapisoval nové nuly, jenom výjimečně něco jiného. Přístup, kdy jednou za čas - když je to potřeba - zapíšu EIND, skočím a pak si EIND nemusím všímat do dalšího skoku (mluvím o skocích na absolutní adresu) mi prostě přijde lepší.

Btw. když už jsme u těch rozšiřujících registrů, tak nějak si nevzpomínám, že bych někdy viděl zařízení, ve kterém se používá něco jiného než RAMPZ (a i tam jenom pro programovou paměť, ne pro datovou)