Administrace komentářů

outline-view - mě s tím nešlo nějak rozumě dělat (stejně jak z folding-em) - ok, můj problém…
Syntax-i vim-ko obecně dělá jen malý základ a např. pro C++ to definuji jako „je to bída“, a to jsem zkoušel, co jsem našel a co jsem byl schopen upravit (na PHP mi to nevyhovuje, ale dostačuje).
Refaktoring stačí jen základ např. označit blok a přenést příkazy do nové metody, kteroužto si to samo vytvoří ale dodrží syntaxi jazyka a návaznost projektu.

Na ostatní vlastnosti mohu využít externí programy, které toho obvykle umí mnohem víc, než prostředí s "I"…
&
…protože integrované programy bývají velmi často špatné a pomalé.

To mi přijde jako zásadní nepochopení.
IDE integruje funkcionalitu, ne nutně implementuje.

Obvyklý příklad implementace, je třeba změna názvu metody - je třeba a by se změna promítla ve všech zdrojových kódech celého projektu, tedy i jejich volání. K tomu je třeba znát projekt, jazyk(y), případně další pravidla, a to aplikace (IDE) tyto informace má komplexní, tedy může tuto změnu provést, to žádným regexp-em nelze (tedy možná jo, na dvě A4-ky).
Nebo třeba jazykově specifické hledání.

Integrace je třeba: debuger, subversion client (zde již by IDE mělo přidat hodnotu v tom, že ví o jaký jazyk se jedná a co není nutné verzovat).
Mám i vlastní udělátka, třeba jedno (v bashi) pracující nad souborovým stromem a s definovanými pravidly na vytváření tříd, protože mám jiné, asi vyšší, nároky na to, jak má být definovaný template.
OT: Nabízí mi třídy povolené k dědění či interface k implementaci, rozlišuje statické třídy a spoustu dalších věcí - zajistím tím, že stejné typy entit vypadají stejně včetně dokumentace.
No a samozřejmě, že to můžu spustit bokem v terminálu, ale bych bych blázen, přiřadím to jako další nástroj do IDE, kde rovnou pro parametry (třeba pracovní adresář apod.) využiji parametry projektu a spouštím to přímo v IDE (tedy tento příklad v Eclipse).
Prostě věci integruji, stejně jako třeba Doxygen či Valgrind, kde to vnímám spíše jako rozšíření utilit (Doxygen nemusím znát všechny volby bo jich je na mě moc velký roj a neudržím to, v IDE to hezky najdu v seznamu a u Valgrind-u se zas lépe pracuje s výstupem aplikací, které sami chrlí informace jak na stdout tak na stderr a řešíval jsem to bez IDE pojmenovanou pipe do druhého terminálu).

Takže externí aplikace se používají snáze a rychleji a jejich rychlost či funkcionalita by měla být stejná, protože jsou to stále tytéž aplikace.

Často si nadávám, když dělám nějakou „kravinku“ a bouchnu to ve vím-ku (neudělám projekt třeba v Eclipse), protože přece jenom to zabere o nějakou minut více, a najednou potřebuji používat více utilit (už jen blbé založení repozitory a svn commit, prostě nedám na za 5 sec na dvě kliknutí) a po třetí akci už mi to zabírá 2× tolik času co v IDE a násobek roste a roste.