Administrace komentářů

Moc díky všem za rady. Pomocí aktuálních prostředků, které mám si to představuji následovně:

Na tři výkonné mašiny nahodím proxmox a udělám z toho cluster. Jednotlivé fyzické stroje budu migrovat na tento cluster jako virtual s tím, že každý uvolněný fyzický stroj bude následně do clusteru připojen. Jednotlivé virtualy půjde v případě nedostatku výkonu migrovat na jiný fyzický uzel a tím optimalizovat výkon i počet zapojených fyzických nodů. Například dokáže jeden výkonný stroj pojmout tři virtuály, které nyní běží samostatně na třech fyzických strojích - tím by se ušetřil i příkon a snížil se počet potencionálně chybového starého HW.

Protože se asi jen tak nedostanu k redundatnímu diskovému poli, které by to výkonově celé utáhlo, bude každý virtuál obsahovat svá vlastní data (hostingy).

Na jeden zálohovací server se budou denně dělat klasické zálohy soubor po souboru (aby se v případě chyby programátora nemusel obnovovat celý server) a na druhý z nich se budou podle náročnosti dělat minimálně jednou denně (ideálně vícekrát) zálohy celých virtuálních mašin.

Pokud padne fyzický stroj, nastartují se virtuály ze zálohy na jiném nodu. Díky absenci storage serverů nebude taková situace bez výpadku, ale kopírování třeba 320 GB serverů jako jednotek souborů bude trvat kratší dobu než kopie stejného objemu dat v malých souborech ze zálohy. Zároveň se díky kopii celého serveru nebude muset nic nastavovat ani ladit - vše bude v původní konfiguraci padlého serveru.

Podle výkonu se pak opět virtuály zmigrují tak, aby byl výkon rozdělen rovnoměrně.

Co na to říkáte? Zapomněl jsem na něco, nebo mám někde mezeru? Samozřejmě se do toho nehrnu bezhlavě a vše budu nejdříve testovat, ale jako koncept se mi to zdá dobré.