Administrace komentářů

Měl jsem vždycky za to, že initrd je jen jakýsi způsob, jak nacpat do distribučního jádra široký spektrum ovladačů různého hardwaru a v custom jádru je to naprostá zbytečnost.

Nejde - a nikdy nešlo - jen o drivery a už vůbec ne jen o drivery hardware. Obecně je tam všechno, co je potřeba provést nebo inicializovat před přimountováním kořenového filesystému. Tedy nejen natažení driverů příslušného hardware, ale také driver toho filesystému a podle okolností třeba i md/dm/cryptfs/… a nebo třeba taky natažení driverů a provedení skriptů potřebných pro konfiguraci sítě. Od doby, co se používá udev, je více než žádoucí spustit z initial ramdisku i ten. Většina z toho se dá za cenu určité námahy nějak obejít, ale je potřeba si rozmyslet, jestli úsilí, které pro to musíte vykonat, není nakonec větší než prostě vygenerovat initial ramdisk, což obvykle obnáší spuštění jednoho příkazu.

Asi se doba mění, ten systemd bude časem i v debianu, co? :-(

Doba se skutečně mění, ale tohle není záležitost systemd, mne koneckonců těžko může někdo podezírat z propagace systemd. Systemd jen bude ještě o něco náročnější na to, co je potřeba připravit v rámci initial ramdisku, takže je docela dobře možné, že jste měl dosud štěstí na triviální konfigurace, které se bez initial ramdisku obešly, a teprve s přechodem na systemd vás to štěstí opustilo.

Hodně to urychlí start, nezabírá moc paměti

Máte nějaký věrohodný test, který by potvrzoval, jak moc hodně to "hodně" opravdu je? Tj. o kolik milisekund se vám tím urychlí start stejného systému a kolik KB paměti tím opravdu ušetříte? Já se totiž z podstaty věci obávám, že je to spíš otázka víry a možná placebo efektu.

Moduly tak na nějaký občasně používaý fíčury, USB věcičky a iptables.

Tohle by asi taky zaloužilo vysvětlení. Vy opravdu každý modul poté, co ho přestanete využívat, okamžitě odloadujete?