Administrace komentářů

Díky za postřehy.

Data obsahují údaje o různých vlastnostech - těch vlastností je 50, proto 50 polí. Každá vlastnost je ukládaná pro 4 "jednotky", proto 4 prvky každého pole. Jednou ty data načtu a pak je zobrazuju - podle vlastností pro všechny jednotky naráz - tzn. např. v grafu zobrazím jednu vlastnost pro všechny 4 jednotky. Návrh určitě není ideální, proto se také tady ptám, ale nenapadá mě, jak to udělat jednodušeji při zachování přehlednosti. Jsou to jednoduchá data, takže nad nimi žádné operace provádět nepotřebuju - jen je nějak zobrazit a o to se stará jiná aplikace.

Jenže já o tu největší přednost std::vector - to, že si nemusim udržovat počet prvků - přijdu, když použiju jednorozměrné pole pro uložení dat z matice s "dynamickou" velikostí (kvůli úspoře paměti) - samotné .size() je mi tady k ničemu, protože stejně musím iterovat sám - (*data)[y].dulezitePole1[i*pocetDat3 + y]. Při použití std::vector by mi stačilo udržovat informaci o pocetDat3 a druhou velikost dopočítat ze .size(), takhle musím udržovat informace i o dalších 5 velikostech(pocetDat2x). To je pravda. Ale velikosti se dají dopočítat vcelku jednoduchou funkcí z konfiguračních dat, které načítám také, takže si je nemusím pořád pamatovat. Navíc je IMHO už jedno, jestli si pamatuju jednu velikost nebo 6 uložených v jedné struktuře.

Zjednodušení při alokaci a dealokaci, kterou provádím ve funkcích je minimální. Naprogramuju jednou funkce pro alokaci a dealokaci, které bych musel mít stejně a víc mi to nic nezesložiťuje ani nedělá kód čistší.

Výše popsané (v tomto konkrétním případě né příliš výrazné) výhody std::vector mi IMHO nevyváží to, že se mi nelíbí mít v jedné struktuře míchané standardní pole se STL kontejnery.

Abych nebyl špatně pochopen - nemám nic proti std::vector a v Qt s oblibou požívám QVector a podobné kontejnery, jen pro jejich požití v tomhle konkrétním případě nevidím moc důvod, ale je možné, že mi pořád něco uniká...