Administrace komentářů

Citation needed? Je jich na výběr spousta. Třeba tohle vypadá důvěryhodně.

Samotné vlastnictví kvantového počítače neznamená, že lze okamžitě prolomit RSA. Napřed je třeba mít správné algoritmy a jejich implementaci, která zrovna na daném počítači bude fungovat. To může být otázka let. (Nebo hodin? To nikdo neví.)

Problémy s uzavřeným hardwarem a firmwarem jsou samozřejmě taky závažné. To je další (ortogonální) rozměr počítačové (ne)bezpečnosti.

Nápad, jak zlepšit stav počítačové bezpečnosti, jsem tu už několikrát popisoval: školství. Informační technologie jsou součástí každodenního života. Měly by být i součástí každodenního vzdělávání už od první třídy. Náprava samozřejmě nepotrvá rok, ale celá desetiletí. Problémů je ovšem několik. Zaprvé, kde vzít tu první generaci dobrých učitelů, kteří nebudou učit Microsoft Shit, ale informační technologie? Fundovaných lidí je dostatek, ale platy ve školství pro ně nejsou příliš přesvědčivé. Zadruhé, jak se bránit proti vládnímu establishmentu, kterému špatné zabezpečení a lidská hloupost skvěle vyhovuje? Současní politici rozhodně nechtějí vzdělané občany, kteří si při komunikaci zachovají soukromí! Takže nelze než konstatovat, že zkrátka nevím, jak se z tohoto kruhu dá dostat ven.

K té legislativě bych ještě poznamenal, že zaprvé soudních znalců schopných posuzovat bitcoiny příliš mnoho není a zadruhé musí mít napřed kryptoměny a podobné prostředky aspoň základní oporu v zákonech, aby s nimi soudy byly vůbec schopné pracovat. Momentálně by prostě skončily na „nedostatku důkazů“, protože vlastnictví té či oné bitcoinové peněženky naše justice jako důkaz neuznává. Stačí si vzpomenout, jak dlouho nebylo možné používat videozáznam jako důkaz! Člověk mohl mít klidně natočeno videokamerou, jak mu kradou auto, ale u soudu mu to bylo prd platné. To se už naštěstí dávno změnilo. Nicméně Bitcoin je přesně v té fázi, kdy se u soudu nedomůžeš ničeho.

Co myslím tím, že mě někdo natáhne, to je docela jasné — podvádět (nekvalitním zbožím, záměrným nesplněním závazku atd.) se dá vždy, bez ohledu na podepisovací a platební protokoly. Je spousta protokolů, ve kterých si dvě strany můžou vzájemně podepsat doručenku tím, že si postupně posílají kousky podpisu na střídačku a kdyby jedna strana před posledním kouskem couvla, ta druhá si ho tak do týdne dovede dopočíst. To se dá. Ale jakmile jde o obchodování s něčím hmotným, tam se vždycky podvod vymyslet dá (a nemusí být včas patrný). V tu chvíli člověk potřebuje justici, která je schopná tohle nějak pochopit a řešit.