Administrace komentářů

Člověk si sám od sebe nevyhledá a nepřečte Lojzu Jiráska a sám od sebe si v té záplavě informací na webu nedovede vybrat to podstatné. Škola by měla na ty podstatné věci aspoň trochu upozorňovat. Co je podstatné a co ne — to je samozřejmě téma na dlouhou diskusi.

Aby se zabezpečení v IT stalo opravdu běžnou a všeobecně známou věcí, muselo by být například pro přihlášení do školního informačního systému (toho, kde rodiče můžou sledovat známky žáků) možné pouze s osobním certifikátem nebo rovnou se SmartCardem a tak podobně. Zkrátka nemělo by jít o jeden jediný předmět typu IT, kterého jsou všeho všudy dvě hodiny týdně nebo méně, ale o nějaký systematický přístup, který by se týkal veškeré výuky a celého procesu vzdělávání.

Podobně jako slušné chování se vyžaduje ve všech předmětech, nejen ve společenských (pa)vědách, mohlo by se taky zabezpečení vyžadovat všude.

Když srovnám co do obtížnosti například integrování racionálních funkcí, které některým lidem zůstane i po absolvování oktávy záhadou, a podepisování a šifrování mailů či přihlášení k webu pomocí osobního certifikátu, řekl bych, že z pohledu uživatele je kryptografie nesrovnatelně jednodušší než počtářské nebo fyzikální úlohy všeho druhu. Jistě, najdou se jedinci, kteří něco takového nezvládnou. Ale najdou se taky jedinci, kteří nedovedou psát. To ale ještě není důvod rušit písmo nebo vůbec nezavádět výuku psaní.

Právě psaní je něco, co prostupuje celým výukovým systémem. Člověk se učí psát rukou, pak na klávesnici. Učí se psát běžné písmo i různé matematické symboly. Píše strukturovaný text, poznámky, umělecký text, rovnice a výpočty... Informační technologie se zabezpečením by měly být stejně běžné jako psaní.