Administrace komentářů

První možnost:

1. Router připojený přes WiFi musí mít jinou podsíť než hlavní router, aby se nepřekrývaly.
2. Hlavní router, který je připojený k Internetu, musí mít v sobě nastavený statický routovací záznam na tu druhou podsíť, aby věděl, že ji nemá hledat ani na svém lokálním bridge zařízení, ani směrem do Internetu.
3. Nastavit na hlavním routeru, že na WiFi rozhraní (které router v klientském režimu zcela jistě považuje za externí/WAN) nemá dělat NAT a že má normálně routovat pakety do své vnitřní sítě, přestože jejich cílem je neveřejná IPv4 adresa.
4. Ovšem vnější router může mít problém s tím, že odmítne provozovat NAT pro stroje z té druhé podsítě. U některých routerů lze například říct, že vnitřní podsíť má rozsah /23, že jejich DHCP server přiděluje pouze z /24 rozsahu a ten druhý /24 rozsah se dá z lokální sítě routovat a směrem ven NATovat. Některé routery ovšem tohle neumí.

Druhá možnost:

1. Router připojený přes WiFi nastavit jako bridge, tedy tak, aby zaprvé nepovažoval WiFi za vnější rozhraní a zadruhé aby transparentně přeposílal pakety mezi svými rozhraními.
2. Pak musí být všechna domácí zařízení a oba routery v jedné podsíti, tj. například ve stejném /24 rozsahu.
3. Ale pozor, ne každé WiFi zařízení (a ne každá kombinace dvou WiFi zařízení) umí správně provozovat bridge. To je třeba vyzkoušet.

Každá z obou možností má své výhody a nevýhody. Já osobně bych volil routing, kdykoliv je to možné, protože latence bude s bridge v podstatě srovnatelná, ne-li kratší, a správce má o něco lepší přehled o tom, co přesně se v síti děje. Pak je ale potřeba vyřešit otázku, jestli vnější router umí dělat NAT pro stroje, které nepocházejí přímo z jeho lokální sítě. V případě bridge se zase může (ač je to málo pravděpodobné) stát, že jedno z WiFi zařízení bude mít s takovou konfigurací problém.