Administrace komentářů

Bohužel takový link neznám, ale matně si vzpomínám, že jsem na něco takového kdysi narazil. Možná by se dalo i něco najít u O'Reily.

Mě hodně pomáhá, když si představím jak by to tak asi mohlo být naprogramované a znalost střev unixu (třeba z Skočovský, L.:UNIX POSIX Plan 9). Shell je jak název napovídá jen obálka nad voláními jádra No a tak nejjednodušeji implementují to co je jednoduše převoditelné na volání jádra a všechno složitější se víc a víc od jádra vzdaluje. Vycházím z jednoduché premisy, že všichni programátoři jsou líní jako já a položím si jednoduchou otázku: Jak bych to naprogramoval, tak abych se nejmíň nadřel? Třeba cyklus for i in list - bash čte zdrojový text na svém vstupu, rozparsuje 'for' 'i' 'in', no tak si udělám proměnnou 'i' a budu čekat, že následuje nějaký seznam a teď to nejjednodužší co mě napadne, že udělám expanzi toho seznamu, jenže jsem zjistil, že to by mohlo taky zabrat příliš moc paměti. No tak jak by se to asi dalo jinak naprogramovat? No třeba, že bych bral jeden parametr (nebo výsledek expanze) po druhém a z každým pak prováděl to co najdu po do? To samé by se dalo dělat, když tam bude substituce příkazu (bash(1)/Command Substitution jako $(command) nebo `command`, to první používám radši, protože se to pak dá zanořovat). To by se dalo udělat třeba tak, že bych se odforkoval a pak četl postupně stdout toho subprocesu přes pipe a zacházel s tím jako s výsledkem expanze. To zní složitě, ale když si představím, jak by se to naprogramovalo, tak je to malý kousíček kódu v C s pár voláníma jádra, které všechno to složité udělají za mě.

No a tak postupuju, když něco nefunguje, nebo chci vědět jak to funguje a chci aby to fungovalo co nejlépe, nejrychleji, s nejmenšími nároky na paměť a podobně. Prostě se snažím představit jak to asi ti stejně líní programátoři naprogramovali. Ona lenost v programování, znamená méně kódu a tím méně chyb, méně spotřebované paměti a méně problémů. No a vo tom je unix.