Administrace komentářů

Je to naprosto zbytečné. Když má RAID1 poškozená data na jedné z kopií, neexistuje spolehlivý způsob, jak zjistit, která kopie je ta správná. RAID1 naivně počítá s tím, že jediné selhání, které může nastat, je úplné selhání jednoho z disků. V takovém případě se data zkrátka budou číst jenom z druhého (resp. z ostatních) a nebudou se číst (až tolik) prokládaně. (Tedy throughput při čtení bude nižší.) Když všechny disky (přinejmenším zdánlivě) správně fungují, nikdo nikdy neodhalí poškozená data. Dokonce se může klidně stát, že se při každém čtení téhož souboru (s dostatečně dlouhým odstupem v čase i v objemu přečtených dat, aby původní data už nebyla v RAM) vrátí jiná data.

Pokud jde o klasický softwarový nebo hardwarový RAID 1, který nemá nic společného s filesystémem, jeho opakované kontroly nemají v podstatě žádný smysl. Když se na jednom z disků poškodí data, kontrola může klidně způsobit, že se poškozená data odpropagují na nepoškozené disky. Nebo taky naopak, při troše štěstí. Když má člověk RAID 1 se třemi disky, může se při kontrole alespoň použít ta verze dat, která převažuje. Nicméně se 2 disky nic takového nejde. Hlasování se sudým počtem hlasujících je vždy problém. Při třech discích a třech rozdílných verzích dat je taky každá rada drahá.

Řešením je jedině RAID 1 na úrovni filesystému (Btrfs, ZFS). Atomické checksumy zajistí, že při poškození dat na jedné z replik je vždy možné zjistit, která replika má pravdu, a (především) odhalit, že jsou data nějak poškozená. To vše při zachování (téměř) N-násobného throughputu při čtení, kde N je počet disků v RAID 1 konfiguraci.