Administrace komentářů

Aha. Ještě jsem neodpověděl na tu distribuci.

Na svých desktopových strojích mám ArchLinux (doma). V práci jsem měl Fedoru (protože to byla jedna z mála distribucí, které tehdejší zaměstnavatel nějak „podporoval“). Časem jsem si ale Fedoru taky celkem oblíbil. Některé systémové nástroje má velmi elegantně integrované do KDE, instalátor podporuje bez problémů Btrfs (bez nutnosti pozdějších hacků nebo konverze filesystému) a je tam implicitně zapnutý a funkční SELinux. (Ten mi třeba pomohl, když si chtěl CUPS kvůli bugu smazat svůj vlastní SSL certifikát s klíčem. Tak díky SELinuxu prostě nemohl.) Ale jak říkám, doma mám ArchLinux i na domácím serveru, protože to je jedna z mála distribucí, ve kterých se dokážu vyznat natolik, aby mě nic zásadního nepřekvapilo. U Fedory už je různých chytrých a rádoby-chytrých nástrojů příliš.

Fedoru mám i na těch fyzických serverech — jeden z nich je platforma Power7 a je super, že má člověk stejné systémové prostředí na Intelech i na Power7. Některé fyzické servery mají bohužel dual-boot s Ubuntu a o jeho občasném nasazení raději nechci nic bližšího vědět. Fedora a Ubuntu sdílejí (Btrfs) filesystém, jen jsou v jiném subvolume (tj. musí mít v kerneolvých optionech někde zapsáno subvol=… a tak podobně).

Na virtuálních strojích je asi tak 20% Fedory, 20% ArchLinuxu, 20% Ubuntu (hrůza pomyslet — můj nápad to nebyl) a zbytek připadá na FreeBSD a OpenIndianu. Tak je to přinejmenším na těch virtuálkách, o kterých vím a o které se starám.