Administrace komentářů

Proč bys dělil harddisk napolovic jako v minulém desetiletí? Nechápu, proč tento nesmyslný postup přežívá dodnes. Dnes se taková situace řeší pomocí Btrfs subvolumes. Každá distribuce má svůj subvolume, případně má-li být disk šifrovaný, mohou být filesystémy třeba dva (nešifrovaný /boot a šifrovaný zbytek) a na každém z nich oddělený subvolume pro každou z distribucí. (V praxi obvykle volím několik dalších subvolumes, například pro /etc a /var, aby se daly mountovat s různými flagy a podobně.) V bootloaderu pak stačí dát kernelu parametr rootflags=subvol=subvolume_pro_tuhle_distribuci a je hotovo. Zásadních výhod je několik:

1. Prostor není rozdělený napevno. Jedna distribuce si může vzít 90% a druhá 10%, když je to potřeba, a druhý den to zase může být naopak, když se uživateli zachce.
2. Počet distribucí není předem zvolený a omezený. Přidání třetí, čtvrté nebo desáté distribuce je jednoduché a postup je stále stejný.
3. Sdílení dat mezi distribucemi je mnohem snazší a bezpečnější — dají se sdílet různé subvolumes, bez nutnosti mountovat celý /home nebo kořen z jiné distribuce.
4. Uživatel navíc získá všechny ostatní výhody, které nabízí Btrfs:
   • checksumy a odolnost proti silent data corruption
   • možnost automatické a atomické replikace dat nebo metadat na jednom disku i na několika discích
   • jednoduché přidávání dalších disků do filesystému bez formátování nebo přesouvání čehokoliv
   • možnost automatického vytváření snapshotů systémových i uživatelských dat
   • atomické a konzistentní zálohování založené na snapshotech

Moje rada se tedy dá obecně shrnout takto: Neděl disk předem na poloviny. Dělení disku patří do minulého desetiletí. V dnešní době existují lepší způsoby, jak sdílet disk mezi distribucemi.

(Ubuntu a Debian jsou asi tak druhá nejhorší a úplně nejhorší možnost, pročež nechápavě kroutím hlavou nad volbou právě této dvojice distribucí. Ale ať tak nebo tak, má rada zcela jistě platí i v takovém případě.)