Administrace komentářů

Odpovídám na oba předchozí komentáře.

Jsou dva základní přístupy, jak věci kolem disků řešit:

• klasický unixový: nástroje jsou malé, každý dělá jednu věc a dělá ji dobře – máme tedy více vrstev (RAID, šifrování, správu oddílů, snapshotů, souborový systém), můžeme si libovolně nakombinovat jednotlivé vrstvy a na každé úrovni si vybrat to, co nejlépe vyhovuje našim potřebnám
• spojit více vrstev dohromady: na jednu stranu ztrácíme flexibilitu – jeden souborový systém (správce oddílů, RAIDů…) musí vyhovovat všem – ale na druhou stranu některé věci můžou být efektivnější (RAID např. ví, kde jsou uložené soubory a které části tak má zrcadlit; stejně tak snapshoty se budou dělat lépe, když jejich správce ví, co v nich je a nebude to brát jen jako posloupnost bajtů).

Nemám úplně vyhraněný názor, který z těchto přístupů je lepší. Poslední dobou používám spíš Btrfs a počet vrstev pod ním se snažím minimalizovat, ale nezavrhoval bych ani tu první možnost (vždy bude mít své uplatnění).

Btrfs je dneska bohužel někde na půl cesty – umí skoro všechno, skoro by ho šlo dát hned na blokové zařízení¹ (resp. bloková zařízení), ale bohužel jen skoro.

Jenže pak si člověk vzpomene, že by potřeboval swap, takže vedle toho Btrfs dá ještě druhý oddíl. U swapu se ještě dá relativně dobře odhadnout, kolik bude potřeba místa. Ale pak přijde virtualizace – ne vždy stačí kontejnerová (LXC), která by běžela nad souborovým systémem, a je potřeba KVM a bloková zařízení pro jednotlivé virtuály². Nebo zjistím, že Btrfs není úplně nejlepší pro všechny účely a na nějakou jednu věc by se mi víc hodil jiný souborový systém. Nebo si chci jen otestovat více FS nebo třeba udělat dočasný disk, na kterém budu něco divokého provádět a pak ho celý zahodím, místo abych to mazal soubor po souboru. Nebo třeba nasdílet část disku po iSCSI.

Takže nakonec dopadneš tak, že máš LVM a nad ním Btrfs. Tzn. máme dvě relativně tlusté/složité vrstvy, jejichž funkcionalita se z velké části překrývá. Nebylo by šťastnější jednu z nich vylepšit a překlopit to jedním a nebo druhým směrem a nebýt takhle na půli cesty?

Další věc je, kde dělat RAID. Můžeme mít pod tím vším MD RAID. Nebo použít RAID v LVM. Nebo použít (i) RAID v Btrfs. První dvě možnosti jsou suboptimální – když už tu to Btrfs máme, tak by bylo fajn používat jeho RAID³. Tak si uděláme dva LV nad různými PV, nad nimi jedno Btrfs a v něm uděláme RAID. Na jednom počítači to takhle mám. Ale přijde mi⁴, že je tam těch vrstev trochu moc. Nicméně flexibilní to je, což o to. Můžu si vedle toho udělat LV nad jedním PV bez RAIDu pro dočasná data a můžu si udělat LV zrcadlený nad dvěma PV s nějakým jiným FS nebo swapem.

A pak si do toho zkus zakomponovat ještě šifrování. Dát ho pod LVM je neefektivní, protože bys všechno šifroval dvakrát (pro obě poloviny RAIDu). Takže ho dáš asi spíš nad LVM a musíš spravovat několik klíčů/hesel pro jednotlivé oddíly…

Prostě si myslím, že by bylo fajn, kdyby Btrfs umělo část svého prostoru označit jako oddíl a zpřístupnit zbytku systému jako blokové zařízení. Už toho umí tolik – není to žádný jednoduchý jednoúčelový FS – že tohle by komplexitu už moc nezvýšilo. Naopak by to umožnilo vypustit LVM⁵ pod tím. Takové ZFS bloková zařízení umí a nemyslím si, že by to byla až tak zcestná nebo extrémistická myšlenka.

_{[1] Klidně bez nějaké prehistorické MBR tabulky oddílů – k čemu taky primární/rozšířené oddíly, když máme Btrfs a subvolume? Stejně bychom měli jen jeden oddíl přes celý disk.
[2] ano, dalo by se to řešit bootováním po síti a třeba NFS…
[3] ví, kde je který soubor, není to pro něj jen posloupnost bajtů, kterou je třeba synchronizovat celou
[4] a to už je co říct
[5] Nic proti LVM nemám, ale jen mi přijde trochu moc mít LVM a nad ním ještě Btrfs, když to skoro není potřeba resp. nemuselo by být.}