Administrace komentářů

nikdo by neměl být omezován ve svém projevu

To je pořád definice vhodná tak akorát pro "mi kluci, co spolu chodíme". Protože buď někdo nebude omezován ve svém projevu, takže když se projeví tak, že smaže blogový zápisek, zápisek zůstane smazaný. Nebo někdo nebude omezován ve svém projevu, takže klidně může ten smazaný zápisek obnovit. Ale obojí dohromady nejde, ty dvě svobody se navzájem vylučují. První varianta říká, že autor je pánem nad svým textem, může ho šířit, může ho změnit a může ho smazat. Druhá říká, že svoboda projevu se týká jenom zveřejnění, jakmile autor jednou něco zveřejní, nemá k tomu žádné právo, nemůže to měnit ani mazat, a ostatní mají právo k tomu cokoli přidávat (ale opět ne měnit nebo mazat). Už jsem to psal několikrát, a klidně si tu pěstujte tu druhou variantu a říkejte tomu "svoboda projevu", ale pak se nedivte, že to někdo nepochopí - protože intuitivně se pod svobodou projevu většinou myslí to první. Možná kdybyste tomu říkali třeba "svoboda zveřejňování", bude to méně matoucí.

Rovnou předesílám, že s fyzikou to nemá nic společného, protože u informace není vůbec podstatné, zda je nebo není, ale podstatné je to, jak se šíří. Např. disidenti za totality se nesnažili informace vytvářet, oni se snažili, aby se existující informace rozšířila mezi co nejvíc lidí. A StB se nesnažila tu informaci zničit, ale omezit na minimum její šíření. To samé pálení knih - ten, kdo to pálení nařídil, si samozřejmě vždy pro svou potřebu kopii ponechal, protože chtěl jen omezit šíření. Takže je sice pravda, že jednou zveřejněno informaci nelze technicky vzít zpět, ale to také nikdo nechce, jde jen o míru šíření té informace - což je záležitost čistě sociální.

1) proč reaguješ tady a ne pod tím, na co odpovídáš?

2) my ale přece nechceme být jako StB nebo ti, kdo pálí knihy, ne?