Administrace komentářů

Pokud je cílem vysoce stabilní systém s odolností protí poruše výpadku, tak standardní řešení v managementu rizik je známé dlouho. Kritické části se musí zdvojit popřípadě zvícenásobit. V případě odolnosti proti výpadku systému díky chybě systému, správy, uživatele, bych to řešil tak, že budu mít více uživatelů v systému (se společným datovým prostorem s přístupovýmí právi 777) pro případ, že si něco podělám v uživatelské konfiguraci a dvě nebo více instalací systému v počítači se stejnou oblastí home pro případ, že si něco provedu s globální konfigurací. V případě problému bych prostě přepl na záložní systém (záložního uživatele).

Ty totiž tvrdíš zároveň.

1. Nechci se se systémem patlat, chci ho mít na klikátka a nejlépe o něm nechci nic vědět, protože potřebuji pracovat.
2. Chci aby byl co nejvíce stabilní a co nejlevnější. Šetřím každou korunu.
3. Chci mít velké možnosti volby.

To je nemožná kombinace.

Jednak problém byl s nesvobodným ovladačem, ale i když by problém byl jinde, tak ta sitace, že systém je složen z tisíců knihoven a subkomponent vytváří každou instalaci dost jedinečnou, a lehce může nastat situace, že nikdo předtím danou kombinaci HW, jádra, jaderných modulů a systémových knihoven neměl, a něco dohromady nesedne.

Když chceš stabilitu, tak si můžeš pořídit certifikovaný HW a jet na něm třeba SLED nebo RH s tou omezenou nabídkou v repozitářích, kterou tyhle podporované systémy mají. Je to v podstatě stejné i ve Win. instalace ve větší firmě je skoro vždy taková, že uživatel, který má pracovat a nestarat se o systém, s ním nemůže nic udělat. nic nainstalovat nic smazat. A když se má instalovat nový soft, tak je to vždy na delší čas, protože technici v prvé řadě musí zkontrolovat jestli nový soft nenaruší funčnost toho starého. dostkrát jsem viděl, jak nějaká instalace zasáhla do systémových knihoven tak, že dříve funční soft znefunkčnila.

A podobně se musí provést kontrola i v linuxu. V tomto případě starší OS s novým HW a specifickým požadavkem vyrobil nefunkční grafickou komponentu. Takže buď musíš tuhle kontrolu někomu jinému předat, (certifikovaný HW a podporované systémy), nebo žít s rizikem možných nekompatibilit a jejich důsledků, a řešít to třeba managementem rizik, jak v prvním odstavci.