Administrace komentářů

Následující popis bude dosti vágní, a dost možná i dost zmatený, protože když by byl konkrétní a ujasněný, tak mám odpověď

Předpokládejme, že máme funkci (rename src desc), která přejmenovává nějaký soubor.

Teď já tuto funkci zavolám dejme tomu třikrát, asi takhle:

(randomseq
	(rename "a.txt" "b.txt")
	(rename "b.txt" "c.txt")
	(rename "c.txt" "d.txt")
	)

Z logiky věci (ačkoliv tento příklad není úplně ideální) nám záleží na pořadí těch příkazů. Ale jak naznačuje název té sekvence, tak mi nic nezabrání, abych ty tři funkce nacpal do sekvence, která pořadí příkazů nezaručuje. Což je samozřejmě blbě.

A mě se jedná o to, jak, pomocí typů můžu zajistit, abych takovou blbost, viz víše nemohl udělat. Znám IOMonády z Haskellu. Jestli je chápu dobře, tak mám naférovku typ sekvence, která zajišťuje seřaditelnost. A pak mám řečeno, že ta funkce může být použita jen a pouze v této sekvenci. Správně?

Jsou i jiné možnosti?

Jen pro zajímavost, nad čím dumám:

Tak například jsem při své úvaze vymyslel, že ta funkce rename, krom dvou jmen souborů bude mět ještě argument IO přijímající stav filesystému. A návratová hodnota bude výsledný stav filesystému. (To aby to bylo pure funkcionální.) Můžu si vymyslet typ, který bude fungovat jako singleton, takže jakákoliv další funkce, která chce pracovat s filesystémem musí tuto hodnotu "pustit", aby s tím mohla jiná funkce pracovat. Což se mi líbí. Hezky to řeší synchronizaci. Ale už to neřeší pořadí. Jak může funkce pomocí svého typu ovlivnit, jak bude komponovaná do výrazu?