Administrace komentářů

K tomuhle slouží na souborovém systému oprávnění. K tomu, co popisujete, stačí klasická unixová oprávnění – každý soubor má přiřazeného uživatele (vlastníka) a skupinu, a má určená oprávnění pro vlastníka, skupinu a pro ostatní. Pokud je uživatel shodný s vlastníkem souboru, uplatní se na něj oprávnění pro vlastníka, pokud je členem skupiny, které patří soubor, uplatní se na něj práva skupiny, v ostatních případech se na něj uplatní práva pro ostatní. Pozor, vyhodnocuje se to v tomhle pořadí a první vyhrává, tj. pokud je uživatel vlastník souboru a zároveň je členem skupiny souboru, uplatní se jen práva vlastníka a pro daného uživatele je úplně jedno, jaká jsou nastavena práva pro skupinu. Práva jsou tři, r (read), w (write) a x (eXecute). Na souborech znamená právo r právo číst obsah souboru, právo w právo soubor editovat, a právo x právo soubor spustit (jako spustitelnou binárku – nevztahuje se to na skripty, tam spouštíte binárku interpretu a ta pouze čte soubor se skriptem). Na adresáři znamená právo r právo vypsat seznam souborů v adresáři, právo w znamená možnost vytvářet, přejmenovávat a mazat soubory v adresáři, právo x znamená právo vstoupit do adresáře (udělat do něj cd) – bez toho práva se nedostanete ani do podadresářů (když uděláte cd /a/b/c a nemáte právo x na /a, dovnitř se nedostanete, interně se to provádí jako tři postupné skoky vždy o jeden adresář.) Pozor na to, že i běžný uživatel potřebuje oprávnění číst na spoustu souborů v /etc, na druhou stranu v běžných distribucích jsou výchozí práva nastavena rozumně, takže běžný uživatel nebude mít práva zapisovat třeba nikam do /etc.

Omezovat přístup až na úrovni konkrétních programů, jak tady píšou ostatní, je spíš taková obezlička, vždycky v tom programu může být nějaká chyba nebo si neuvědomíte nějakou interakci a uživatel vám z toho omezení uteče. To, co jsem popsal já, jsou oprávnění přímo na úrovni operačního systému, ty žádný program neobejde, i kdyby se na hlavu stavěl.