Administrace komentářů

Žádné rozdělení není ideální. Nejlepší je nedělit. Tahle zásada se ale v případě několika disků, které jsou různého typu, aplikuje hodně těžko… Na dnešním hardwaru člověk nepotřebuje swap, pokud nehodlá uspávat počítač na disk, a nepotřebuje an oddělený /boot, protože grub umí nabootovat bez problémů z „hlavního“ Btrfs oddílu a dokonce klidně i z LUKS oddílu uvnitř LVM.

Já například na noteboocích volím takové celkem konzervativní dělení, které má Btrfs přes maximální možnou část disku, ale má taky swap, protože uspávání na disk může být zase jednou in, jakmile někdo vymyslí, jak ho korektně provést ve spojitosti se SecureBoot, a navíc má oddělený nešifrovaný /boot, protože podpora LUKS v GRUBu zatím není příliš shovívavá k troubleshootingu a navíc nefunguje zrovna s tou LUKS konfigurací, kterou obvykle používám.

V tomhle konkrétním případě (SSD a dva disky) bych asi dal na SSD systém a minimální počet oddílů nezbytný k tomu, aby z toho firmware dokázal nabootovat, zatímco na ty dva WD disky bych dal přímo LVM (případně v kombinaci s LUKSem, podle gusta), bez jakýchkoliv oddílů, přímo na disky a přes oba disky. To pak dává docela solidní flexibilitu. Taky se dá dát přes oba disky Btrfs, který si s nestejně velkými disky poradí, ale háček je v omezeních, která rozdílná velikost disků s sebou nese. Například LVM striping přes dva disky se (při vhodně nastavené velikosti LV) dá snadno zařídit, ale nějakých těch nesymetrických 250 GB se pak už musí využít na jiný, oddělený LV. Podobně je to s Btrfs RAID0 nebo RAID1 — klasická Btrfs RAID konfigurace z toho většího disku využije jenom 750 GB. Zato Btrfs konfigurace s RAID1 metadaty a s daty alokovanými bez explicitních nároků na RAID samozřejmě využije prostor na obou discích zcela beze zbytku. To z ní dělá v jistém smyslu nejlepšího kandidáta. Jenže možná není dobré spoléhat se, že ani jeden z těch dvou disků neselže.