Administrace komentářů

Už pár generací procesorů a desek nazpátek je řadič RAM součástí CPU. A hodiny pro jádra, RAM a další vnější sběrnice si procesor syntetizuje sám (pomocí PLL, na základě cca jediného vstupního signálu, tuším se jmenuje bclk). Deska dává procesoru prakticky jedinou hodinovou frekvenci, která je pevná. Procesor ji používá jako vnější referenci a umí si na jejím základě vyrobit všechny hodiny které potřebuje.

Takže pokud se týče RAM, na fyzické vrstvě deska poskytuje pouze dráty mezi paticí CPU a paticí DIMMů. Na jakém taktu po těch drátech bude proceesor s pamětí cvrlikat, to je věcí těch dvou.

Takže pokud procesor umí 2400 max, budou cvrlikat 2400 max (pokud to paměť umí taky, což o sobě říká v SPD EEPROM). Rozmezí rychlostí, které podporuje procesor, bývá zamčené v hardwaru procesoru - prostě jeho interní PLL syntezátor se nenechá nakonfigurovat mimo předem dané meze.

Pokud deska tvrdí, že podporuje DDR4 až 3866, tak je to pro Vás příjemná informace, že spoje na plošáku motherboardu = VF vedení mají tak malý rozptyl impedance, že přenesou s přijatelným útlumem a "disperzí" data rychlostí až 3866 MHZ. Tzn. s příjemnou rezervou přenesou Vašich 2400 MHz. Pro Vás tahle rezerva znamená stabilitu.

Je tu ještě jedna věc: dekódování dat z SPD EEPROM (maličký 8nohý švábík na DIMM modulu) neprovádí hardware CPU nebo něco na desce, ale ty data si přečte a porozumí jim BIOS = kus softwaru, který sice běží na CPU (v tu chvíli ještě v režimu "cache as RAM"), ale ten kus softwaru dodal výrobce desky. Je uložen v SPI NOR Flash na desce. Datové struktury v SPD EEPROM jsou sice standardizované, ale znáte to - vždycky je tu riziko, že se výrobce DIMMu s výrobcem desky navzájem úplně nepochopí a BIOS ten modul buď nataktuje úplně blbě, nebo ho třeba odmítne (s tím že takový neumí použít), což může a nemusí být správné rozhodnutí... Takže v tomto smyslu "podpora" konkrétní značky a modelu DIMMu ze strany desky může mít reálný základ v detekčních a konfiguračních rutinách v BIOSu - v tom, že výrobce desky konkrétní značky/modely DIMMů skutečně otestoval.

DIMMy (a potažmo RAM čipy) prakticky obvykle umí běžet na více hodinových frekvencích - což je trochu s podivem, pokud si čip sám taktuje 2/4/8 "sampling pointů" mezi dvěma hranami vnějšího hodinového signálu. SPD EEPROM obsahuje jmenovitou frekvenci - ale další časovací parametry (např. základní CAS Latency) jsou udávány nikoli v taktech základních hodin, ale v nanosekundách. Takže BIOS má určitou svobodu, zvolit takt a přepočítat CL (a další wait staty) na celé tiky tohoto základního taktu. A zrovna v téhle oblasti (kromě samotné interpretace dat z SPD EEPROM) bych viděl další prostor pro okrajové nekompatibility mezi BIOSem a DIMMy.

Taky nelze vyloučit nekompatibilitu skutečně na fyzické vrstvě, někde v kombinaci CPU vs. RAM čip vs. spoje na motherboardu - ale to je spíš okrajová záležitost pochybných značek motherboardů a RAM čipů. Nedodělky v BIOSu jsou myslím mnohem běžnější. Nekompatibilit RAM vs. motherboard jsem viděl už dost, zejména v generačně mladém hardwaru, a často to končí tak, že v novější verzi BIOSu najednou "dříve problémové" RAMky chodí jako víno (bez úprav na plošáku motherboardu).