Administrace komentářů

Ať si každý (ne)používá, co (ne)chce. Když někdo dá na web soubor s mezerami v názvu, každý má právo si ten soubor nestáhnout.

Počítače slouží lidem, nikoliv lidé počítačům. Pokud lidé uznají za nezbytné mít v názvech souborů mezery, ať tam klidně mezery jsou. Samozřejmě by bylo nejlepší tohle nějak standardizovat a používat třeba znak neoddělitelné mezery místo 0x20. Ale to už je spíš otázka budoucnosti.

Microsoft všem zmrvil kódování v jazycích, kterým nestačí 7 bitů z ASCII, na dobrá tři desetiletí. To je původní příčina všech absurdních debat o tom, jak se může/nemůže jmenovat soubor nebo co může/nemůže být napsáno tam či onde. Kvůli embrace-extend-extinguish experimentům s kódováním bylo roky problematické psát maily normálně česky. Kniha od jednoho raději nejmenovaného českého internetového taky-publicisty vybízela v podstatě k psaní celých webů v Notepadu bez zřetele ke kódování, protože v „obvyklém“ browseru se to zdálo být v pořádku.

Kdyby byly všechny názvy souborů už dávno povinně v UTF-8, nedělitelná mezera v názvech souborů už dávno mohla být běžná věc. Terminály by ji mohly ukazovat třeba jako golfový důlek oblíbený u některých učitelů programování.

Ještě k tomu problému + řešení: Buď můžu problém donekonečna obcházet — což je nejhorší varianta —, nebo ho můžu pořád dokola řešit — což napovídá, že moje řešení je pořád špatné, i po mnoha opakováních —, nebo ho můžu vyřešit pořádně a natrvalo — čemuž Microsoft úspěšně zabránil, co se kódování týká.