Administrace komentářů

Mrknul jsem se na to o něco lépe a přijde mi, že to řešení se signálovacím meziobjektem máš navržené docela zvláštně. Z toho proxy objektu signáluješ sám sobě, což mi nedává žádný smysl. Mechanismus signálů a slotů v Qt sice umožňuje bezpečně signalizovat mezi více vlákny ale kód, jak ho máš napsaný teď sice funguje správně ale asi z jiného důvodu, než si myslíš.

QObject::connect má volitený pátý parametr, který řídí, zda se má příslušný slot zavolat okamžitě jako funkce z vlákna odesílatele nebo zda se má na event queue vlákna příjemce vložit informace, že se má ten slot zavolat. Ten parametr má výchozí hodnotu Qt::AutoConnection. To znamená, že se při zpracovávání signálu handler podívá, zda příjemce náleží stejnému vláknu, ze kterého byl zavolán signál a podle toho se zachová. Proto ti to tvoje docela kostrbaté řešení funguje. Kdybys ale třeba ten proxy objekt vytvořil z jiného než hlavního vlákna, rozbilo by se to.

Pokud nechceš, aby samotná business logika závisela na Qtčkách, budeš si sice pořád muset pomoct nějakým proxy objektem, který se ale dá napsat daleko jednodušeji. Napadá mě třeba toto:

Mějme nějakou business funkci, která klidně může běžet v samostatném vlákně. Ta podle situace generuje nějaký progress report:

void businessFunc()
{
  /* ... do work ... */
  
  switch (report) {
  case 0:
    outputProxy->startRelation();
    break;
  case 1:
    outputProxy->attribute();
    break;
  case 2:
    outputProxy->endOfPipe();
    break;
  }
}

Dále mějme jednoduchý interface OutputProxy:

class OutputProxy {
public:
  virtual void startRelation() = 0;
  virtual void attribute() = 0;
  virtual void endOfPipe() = 0;
};

Ten interface budou implementovat konkrétní proxy třídy určené k prodrátování dat z business logiky ke konkrétnímu výstupu. Nejjednodušeji třeba takto:

class QtOutputProxy : public OutputProxy, public QObject {
  Q_OBJECT
  
public:
  QtOutputProxy(MyUIWidget *target, QObject *parent = nullptr) :
    QObject(parent)
  {
    connect(this, &QtOutputProxy::sig_startRelation, target, &MyUIWidget::onStartRelation);
    connect(this, &QtOutputProxy::sig_attribute, target, &MyUIWidget::onAttribute);
    connect(this, &QtOutputProxy::sig_endOfPipe, target, &MyUIWidget::onEndOfPipe);
  }
  
  void startRelation() override
  {
    emit sig_startRelation();
  }
  
  void attribute() override
  {
    emit sig_attribute();
  }
  
  void endOfPipe() override
  {
    emit sig_endOfPipe();
  }
  
signals:
  void sig_startRelation();
  void sig_attribute();
  void sig_endOfPipe();
};

Pokud bys měl jiný typ výstupu, který by přesně nekopíroval způsob, jakým business logika reportuje, stačí ti upravit implementaci té proxy třídy; např. takhle:

class QtOutputProxyV2 : public OutputProxy, public QObject {
  Q_OBJECT
  
public:
  QtOutputProxyV2(MyUIWidgetV2 *target, QObject *parent = nullptr) :
    QObject(parent)
  {
    connect(this, &QtOutputProxyV2::updateDisplay, target, &MyUIWidgetV2::onUpdateDisplay);
  }
  
  void startRelation() override
  {
    emit updateDisplay("Relation started...");
  }
  
  void attribute() override
  {
    emit updateDisplay("Displaying attribute");
  }
  
  void endOfPipe() override
  {
    emit updateDisplay("End of pipe");
  }
  
signals:
  void updateDisplay(const QString &text);
};