Administrace komentářů

Já vlastně dynamický oddíl na nic nepotřebuji.

Ten nepotřebuje nikdo; dynamickou alokaci místa má na starosti filesystém, ideálně Btrfs. Tam si člověk může vytvářet subvolumes a další libůstky, aniž by si předem nějak dělil disk. Dělení disku vždy nakonec znamená, že někde nebude místo, když ho uživatel potřebuje, a někde se naopak bude místem plýtvat. Proto byly někdy v 60.–70. letech vynalezené filesystémy, aby se s místem dobře hospodařilo, ale bohužel to trvalo až do 21. století, než se dostaly do současné podoby (ZFS, Btrfs), která s místem opravdu rozumně hospodaří a zároveň umí pracovat s dnešními velikostmi disků [TB], která s sebou nese silent data corruption a další zajímavosti..

Jde mi hlavně o spolehlivost. Pokud to bude bez LVM stabilnější, tak to preferuji a nevadilo by mi, i kdybych musel zadávat heslo vícekrát.

Bez LVM nebude nic stabilnější; o to vůbec nejde. U Linuxu není potřeba řešit otázku, jestli je nějaká abstrakce nad úložištěm stabilní. Je. Prostě je. Jediná otázka je, jak flexibilní je takové využití volného místa a jestli nabízí něco zajímavého navíc. Například opravdový RAID (ne pouze AID), dynamickou alokaci místa bez jakéhokoliv explicitního zásahu atd. Obojí nabízí například Btrfs, zatímco LVM nic z toho nemá. (Zdánlivě má RAID, ale ve skutečnosti jde pouze o AID, který se rozsype při první silent data corruption.)

Když jsem instaloval Windows, tak jsem si rozdělil disk na oddíl pro Winloader, oddíl pro systém (C:) a datový oddíl (D:). Po nainstalování systému jsem provedl zálohu celého disku. Pak jsem nakopíroval data na datový oddíl a zašifroval zaváděcí a systémový oddíl. Když se Windows rozbily, mohl jsem rovnou ze zálohy obnovit zaváděcí oddíl a systémový oddíl a datům se nic nestalo. Kdybych neměl datový oddíl, tak bych musel nabootovat z Live, zkopírovat data, což by trvalo, pak obnovit systém a pak ta data nakopírovat zpátky. Takže z tohoto důvodu. I když v nevím, jestli by to v Linuxu takto šlo. U Windows můžeš šifrovat až po instalaci, takže si můžeš udělat zálohu a pak teprve šifrovat. V Linuxu to takto myslím nejde a nevím, jestli by šlo vytvořit obnovitelnou zálohu šifrovaného disku.

Na úrovni filesystému můžeš zálohovat a šifrovat cokoliv. Například v Btrfs si můžeš udělat atomický snapshot filesystému a z něj pak pomocí rsync všechno zazálohovat na jiný (nejlépe šifrovaný) filesystém, třeba NFS4 někde na síti, externí disk nebo tak.

Pokud jde o nízkoúrovňovou fyzickou zálohu celého disku, jak už jsem psal, pomocí LUKS můžeš otevřít loopback soubor s obrazem toho disku stejným způsobem, jakým bys otvíral normální disk. Jenom je otázka, proč něco takového dělat, když fyzické zálohování disku s sebou zbytečně bere i volné místo.

Teď si ale uvědomuji, že by to takto řešit už možná ani nebylo potřeba. Tenkrát jsem moc nezálohoval a nesyncoval. Udělal jsem zálohu vždy ručně např. jednou za 3 měsíce. Takže tenkrát hrozila ztráta dat a bylo výhodnější oddělit data od systému. Dnes mám nastavenou synchronizaci dat na síťový disk, která se provede vždy po startu stroje (několikrát denně) a ještě mám nastaveno, aby se mi dvakrát týdně provedla přírustková záloha na zálohovací disk, který mám v pc. A ještě se data ze síťového disku syncují do notebooku, takže dnes ztráta dat asi nehrozí a možná bych tedy disk dělit nemusel.

tar --listed-incremental je taky možnost, pokud jde o přírůstkové zálohy.

Ale když o tom přemýšlím, tak mít oddělený /var by mohlo být užitečné, když se ti právě něco zblázní a genaruje to log za logem. Nedávno tu někdo psal, že mu to za den zaplnilo celý disk. Takhle by to zaplnilo pouze oddíl /var.

To vůbec není potřeba. Btrfs umí kvóty na úrovni subvolume. Takže /var může být omezený na určitou velikost, ale když člověk jednoho dne potřebuje zazálohovat a transformovat tu jednu obrovskou PostgreSQL databázi ve /var, povolení dalšího místa je triviální záležitost, jeden příkaz, hotovo. Žádné složité změny velikostí oddílů a filesystémů v nich. Proto vždycky doporučuji: nedělit.

A taky kdybych při obnovení systému ze zálohy nemusel obnovovat data, protože by byla sólo na /home, tak by se zbytečně neničil SSD disk.

Ano. Přesně k tomu slouží subvolumes a Btrfs send / receive. A nevyžaduje to žádné a priori dělení disku. Kořen může být subvolume (což je super pro sdílení jednoho filesystému mezi několika distribucemi na tomtéž počítači, pokud to uživatel chce), /home může být subvolume, /var by měl být subvolume, /etc by mohl být subvolume, třeba pro účely nějakého zálohování a snapshotování, atd.