Administrace komentářů

Ten nepotřebuje nikdo; dynamickou alokaci místa má na starosti filesystém, ideálně Btrfs. Tam si člověk může vytvářet subvolumes a další libůstky, aniž by si předem nějak dělil disk. Dělení disku vždy nakonec znamená, že někde nebude místo, když ho uživatel potřebuje, a někde se naopak bude místem plýtvat. Proto byly někdy v 60.–70. letech vynalezené filesystémy, aby se s místem dobře hospodařilo, ale bohužel to trvalo až do 21. století, než se dostaly do současné podoby (ZFS, Btrfs), která s místem opravdu rozumně hospodaří a zároveň umí pracovat s dnešními velikostmi disků [TB], která s sebou nese silent data corruption a další zajímavosti..

A načo je dobré dynamické alokovanie priestoru. Jedine na zdržovanie disku.

Bez LVM nebude nic stabilnější; o to vůbec nejde. U Linuxu není potřeba řešit otázku, jestli je nějaká abstrakce nad úložištěm stabilní. Je. Prostě je. Jediná otázka je, jak flexibilní je takové využití volného místa a jestli nabízí něco zajímavého navíc. Například opravdový RAID (ne pouze AID), dynamickou alokaci místa bez jakéhokoliv explicitního zásahu atd. Obojí nabízí například Btrfs, zatímco LVM nic z toho nemá. (Zdánlivě má RAID, ale ve skutečnosti jde pouze o AID, který se rozsype při první silent data corruption.)

Stabilnejšie to bude, pretože menej kódu kde môže byť chyba.

Pokial viem tak RAID by nemal porušiť data na druhom disku pokial sa nové data nezapíšu. Porušenie dát môže nastať v prípade, že sa dá synchronizácia poľa ale toto pravdepodobne závisi na správcovy. Ale keď správca vynutí znovu zaradania disku do poľa ale tam je navine ta osoba nie nástroj ako taký.

Na úrovni filesystému můžeš zálohovat a šifrovat cokoliv. Například v Btrfs si můžeš udělat atomický snapshot filesystému a z něj pak pomocí rsync všechno zazálohovat na jiný (nejlépe šifrovaný) filesystém, třeba NFS4 někde na síti, externí disk nebo tak.

Pokud jde o nízkoúrovňovou fyzickou zálohu celého disku, jak už jsem psal, pomocí LUKS můžeš otevřít loopback soubor s obrazem toho disku stejným způsobem, jakým bys otvíral normální disk. Jenom je otázka, proč něco takového dělat, když fyzické zálohování disku s sebou zbytečně bere i volné místo.

Bude potom možné aj použiť nástroj, ktorý hladá súbory na základe znakov daného typu súboru ?

To vůbec není potřeba. Btrfs umí kvóty na úrovni subvolume. Takže /var může být omezený na určitou velikost, ale když člověk jednoho dne potřebuje zazálohovat a transformovat tu jednu obrovskou PostgreSQL databázi ve /var, povolení dalšího místa je triviální záležitost, jeden příkaz, hotovo. Žádné složité změny velikostí oddílů a filesystémů v nich. Proto vždycky doporučuji: nedělit.

A čo keď ta kvôta zlyha ?

Ano. Přesně k tomu slouží subvolumes a Btrfs send / receive. A nevyžaduje to žádné a priori dělení disku. Kořen může být subvolume (což je super pro sdílení jednoho filesystému mezi několika distribucemi na tomtéž počítači, pokud to uživatel chce), /home může být subvolume, /var by měl být subvolume, /etc by mohl být subvolume, třeba pro účely nějakého zálohování a snapshotování, atd.

A znova to premiešavanie dát s systémom.