Administrace komentářů

Umíte si představit, kdybych chtěl v libovolném současném distru linuxu zprovoznit 12 let starý Open Office?

S OpenOffice by to mělo jít taky, ale teď jsem schválně zkoušel Firefox – jde to bez problémů – stáhneš, rozbalíš, spustíš. Zkoušel jsem to s Firefoxem 4, který je z roku 2011. Mělo by to jít i se staršími verzemi, ale nenašel jsem sestavení pro 64-bitovou architekturu CPU a instalovat si kvůli tomu 32-bitové verze knihoven se mi nechtělo (což ale neznamená, že to nejde).

Ono jestli máš pocit, že na Windows staré programy fungují lépe, tak to není dané tím, že by ty Windows nebo ty programy byly lepší, ale odlišným způsobem distribuce. Ten je v zásadě horší, ale má pozitivní vedlejší efekt, který se projevuje tím, že spustíš starý program na novém OS. Ten odlišný způsob spočívá v tom, že aplikace má u sebe přibalené všechny knihovny a díky tomu má minimum závislostí a od OS vlastně nic moc nepotřebuje. Tenhle způsob distribuce ale můžeš praktikovat i v GNU/Linuxu (viz třeba ten ručně stažený Firefox v prvním odstavci). Jen to prostě není dobrý nápad – projevuje se to tak, že máš zastaralé verze knihoven, třeba těch šifrovacích a něco pak nefunguje nebo je to děravé, v závislosti s tím, s jakými servery komunikuješ.

Ve světě GNU/Linuxu je normální používat distribuce a jejich balíčky – pak máš doporučenou sadu programů a knihoven, které by měly dohromady fungovat. Ve světě Windows máš místo toho DLL-hell :-).

Pak tu jsou systémy jako Snap nebo Flatpak, které jsou něco mezi tím – aplikace si sice nese svoje knihovny s sebou, ale aspoň je kolem toho nějaký systém abys v tom neměl úplně bordel a aby byly aplikace od sebe izolované. Má to svoje problémy… ale pokud se autor programu (distributor to za něj v tomhle případě neudělá) bude starat o aktualizace knihoven a vydávat nové verze svého balíčku, tak je to docela dobré.