Administrace komentářů

Linux si nasral do vlastního hnízda napřed odmítnutím Reiser4, dost možná nejlepšího filesystému všech dob

V čem? To není provokativní otázka, fakt mě to zajímá. O reiser jsem se nikdy nezajímal do hloubky, jen se občas objeví zpráva, že reiser přináší nový "geniální" koncept a když si to přečtu, tak to není ani nové, ani nijak zvlášť geniální, ale hlavně, to prakticky nikdy nemá nějaký dopad. Naposledy třeba O(1) alokátor. Jako samostatně super, ale dopad nulový a zabitý jinými věcmi.

A když jsem si přečetl o raiser "multidevice", tak jsem se nestačil divit. V praxi si to nedovedu představit administrovat. Pro mě jako admina je jediný správný multidevice přístup ten, který má btrfs. Prostě přidat disk, tečka. Jedna operace.

Ale možná to má nějakou kvalitu, kterou jsem buď nenašel nebo nepochopil. Proto se ptám zcela vážně.

Kdo dnes takhle využívá Btrfs?

Ve skutečnosti skoro nikdo nepoužívá ani snapshoty jako zcela běžnou součástí práce. Pokud už mají btrfs, tak snapy používají většinou jen pro konzistentní zálohy nebo to nechávají na OS. Já si život bez snapshotů už vůbec nedovedu představit a toto byla pro mě killer feature btrfs od počátku a věděl jsem přesně k čemu je chci. Zjednodušeně se to dá popsat jako systém pro správu verzí velkých dat. Něco jako git, ale pro subvolume v GB nebo TB. Před každou operací s daty si udělám snapshot a potom můžu svobodně pracovat. Takhle mám strom snapshotů podobně jako větvě v gitu. Ale ještě jsem nenarazil na nikoho, kdo by to takto používal. (Jasně, že existují, ale je jich teda mnohem méně, než bych čekal.)

Další věcí, kterou bych od storage moc a moc chtěl, je volitelná redundace per subvolume. U ZFS se redundance řeší na úrovni vdevů a ty tvoří jeden zpool. U btrfs se redundace tvoří napříč celým FS a může být jen jedna. Nevím o žádném storage systému, který by disky bral jen jako "zásobárnu bloků" a potom je možnost si zvolit redundanci per subvolume. (Ve skutečnosti ano, toto lze mít v LVM, kdy si nad VG vytvořím klidně LV mirror, další LV linear, apod. Ale tím veškeré výhody končí.) Takže bych si přál úpravu btrfs takovou, že si až u jednotlivých subvolume zvolím redundanci. Jasně, řečeno takto jednoduše to má spoustu nevyřešených případů, jaký typ redundance budou mít snapshoty apod a celkově by se z tohoto přístupu alokátor bloků zbláznil (nejspíš by to bylo hodně pomalé) ale jako koncept jsem toto nikde nenašel. Přitom mě to přijde přirozenější, než redundanci řešit někde dole jak to má třeba ZFS.