Administrace komentářů

Soubory bych nechal spíš samostatně na souborovém systému a stejně taky bych z nich samostatně počítal hashe. Stejně to budeš dělat nějakým skriptem, a pak je jedno, jestli je to deset archívů nebo tisíc souborů. Doba výpočtu je taky přibližně stejná. Ale výhoda je v tom, že když se někde vyskytne chyba, víš přesně v kterém souboru – zatímco když máš jen hash celého archívu, tak víš, že chyba je někde uvnitř, ale nevíš, v kterém souboru. Některé archivní formáty počítají vlastní kontrolní součty, takže u nich bys ten chybný soubor našel (ale pak je zase trochu duplicitní počítat hash celého archivu).

Obecně archívy jsou spíš mor (úplná demence pak je, když někdo zabalí do RARu komprimované video nebo mp3 nebo několik archívů do sebe) a snažím se jim spíš vyhýbat. Výjimka je, když chci třeba někomu poslat celou adresářovou strukturu – tam je většinou jednodušší to poslat jako jeden soubor. Ale když to má člověk jen pro sebe, tak jsou archívy spíš na obtíž – špatně se prohledávají, soubory musíš před otevřením vybalovat atd. Dnešní souborové systémy by měly bez problémů zvládat i velké množství souborů.

Na druhou stranu je pravda, že když je to nějaká ucelená skupina souborů, se kterou budeš často pracovat jako s celkem, tak je jednodušší to mít v jednom souboru – ten se pak rychleji kopíruje, přesouvá, maže. Proto někdy jako archív používám souborový systém: příkazem fallocate si vytvořím soubor velký třeba několik GB, pak na něm vytvořím souborový systém (XFS, Btrfs, Ext4…) a příkazem mount si ho normálně připojím do nějakého adresáře. Je to transparentní, s těmi soubory se dá pracovat hned na místě, není potřeba je vybalovat z archívu… ale zároveň to můžu celé třeba smazat jedním příkazem (hodí se pro různá testovací a dočasná data – úklid je pak otázka okamžiku) nebo přesunout na jiný fyzický disk (opět je to rychlejší než přesouvat jednotlivé soubory, protože se není potřeba párat s jejich metadaty – prostě se jen sype posloupnost bajtů z jednoho disku na druhý, aniž by se ztrácel čas zkoumáním, co je uvnitř). Nevýhoda je v tom, že pro připojení tohoto „archívu“ potřebuješ roota a taky v tom, že tam typicky budeš mít nějaké ztráty volného místa – soubor uděláš větší než je nutné a toto volné místo bude většinou zabírat místo na podkladovém souborovém systému.