Administrace komentářů

Vypalované CD má životnost cca 5 let, pročež bych něco takového nenazýval „archivací“. Jo, kdysi dávno, asi tak v roce 2001, jsem se takhle pokoušel „archivovat“ své fotky. Samozřejmě jsou všechny nenávratně pryč. (Což jsem zjistil asi tak v roce 2008, když jsem se na ně chtěl podívat.) Jasně, možná by je dobře vybavení specialisté dokázali ještě nějak obnovit, ale nakonec jsem se s jejich ztrátou zkrátka smířil; čas a úsilí má smysl věnovat spíš věcem budoucím než věcem minulým.

Tedy CD (a plastová optická média obecně) jsou z mnoha dostupných možností v podstatě ta nejhorší „archivace“.

Zapisovatelná optická média byla zajímavou kapitolou historie. Byl to zvláštní „polofunkční scam“, který sice doopravdy něco dělal (ukládal a chvíli i četl), ale byl těžce podřadný, pokud jde o dlouhodobou spolehlivost. Neschopná technologie kolem „vypalování“ se dostala do popředí zájmu skrz lživou reklamu o údajné 100-leté životnosti vypalovaných CD. Kdyby tak vypalovaná CD vydržela aspoň dvacetinu slibované doby! Kdepak.

(Bohužel i u těch odkazovaných CD je známá „stoletá lež“ uvedená. Obecně platí: Pozor na neověřitelná tvrzení. Pozitivního výsledku se sami osobně nikdy nedočkáme (ze zjevných biologických důvodů). Negativní výsledek (který je vidět všude kolem; data jsou pryč za cca 5 let) se dá snadno odbýt stylem „vždyť ta CD nebyla ve správné stálé teplotě a v inertní atmosféře, tak smůla“.)

K archivaci čehokoliv bych doporučoval:

• (a) cloud, o který se někdo aktivně stará, udržuje automaticky několik aktivních geograficky oddělených záloh i několik pasivních záloh pro nejhorší případy, postupně migruje data na novější a novější média / technologie atd.
  • A ideálně několik cloudů, kdyby jeden přestal fungovat, zanikl, zrušil přístup atd.
  • A samozřejmě šifrovat, jak jinak; cloud je zkrátka cizí počítač.
• (b) v případě anti-cloudových názorů několik replikovaných a navíc geograficky oddělených médií bez pohyblivých částí (SSD, flashdisky) a s rozumným (vlastním) systémem ověřování / synchronizace záloh.
  • A samozřejmě šifrovat, jak jinak; každé médium může někdo odcizit.

Ač mnozí uživatelé takové tvrzení neradi slyší, nedílnou součástí jakýchkoliv záloh / archivů (a nutnou podmínkou jejich smysluplnosti) jsou aktivity s nimi spojené, tedy jejich průběžná obnova a údržba. Nic nevydrží věčně. Já například u svých „archivovaných“ dat cca jednou za 10 let nahrazuji média, na kterých jsou uložená, většinou po třetinách replik, tj. větší akce tohoto druhu se u mě koná každé 3 roky a něco: Vzít nejstarší typ médií, vše pečlivě ověřit, zkopírovat na nejnovější typ médií — plus nejnovější souborový systém, plus nejnovější šifrování — a stará média vyřadit.

Tohle^^^ je podle mě jeden z mála „trvale udržitelných“ způsobů dlouhodobého ukládání osobních dat.

Ještě jedna pointa na závěr: Co kdyby náhodou zázračné CD přece jen vydrželo 100 let? Inu, to by nepomohlo, protože žádné šifrování nebude bezpečné 100 let. Zkrátka, zálohy musí být v nějakém smyslu aktivní.