Administrace komentářů

To je bohužel přesně ta situace. Hlavní router (tj. bez něj je síť bez netu, to se problémy pak výborně googlí), X-krát upgadovaný debian, běžně v něm degradované pole fungovalo (mnohokrát za ty roky). Po příchodu systemd se začal vyžadovat parametr nofail, do té doby to nebylo potřeba. I jsem našel diskusi, kde Lennart specificky odmítá "zabugovaný default starých distribucí, které nevyžadují nofail". Takže starý fstab najednou přestal fungovat.

Zcela konkrétně -z pohledu bootu nepodstatné pole, disk chytil špatný sektor, ale v poli zatím běžel OK. Je potřeba jej vyměnit. Normálně bych raid1 rozšířil o nový a až po zasynchronizování bych starý z pole vyhodil, abych zachoval redundanci po celou dobu. Leč stroj nemá další SATA port, tudíž jsem jenom starý nahradil za nový. Samozřejmě systém nic sám nezasynchronizuje, musí se na novém disku vyrobit partišna/y o vhodné velikosti a ručně do pole přidat přes mdadm --add.

Před rebootem jsem starý z pole nevyhodil. Kdybych to udělal, věřím (netestoval jsem), že by to zafungovalo OK, degradovaná pole s ručně removnutými disky bootuji běžně. Ale protože jsem jenom disk vyměnil, mdadm pole s chybějícím diskem nenastartovalo, systemd zastavil boot.

Takový raid1 mi přijde k ničemu, disk může kdykoliv během rebootu odejít (typicky po vypnutí se už nerozběhne) a server nenajede, přestože je filesystém na druhém disku plně funkční.

Ale díky za diskusi, do fstabu jsem přidal nofail, pro příště.

Potřebuji upgradovat klíčové servery ze staráho debianu na nový se systemd a budu pak před každým jejich remote rebootem trnout, zda ten šmejd najede, nebo skončí na vytaženém síťovém kabelu do zcela nepodstatného segmentu, vypadlém disku z nepodstatného pole, a podobné radosti. Chápu, že chlapci v RedHatu potřebovali pořešit standardizaci bootů v dockeru, ale do bootu hlavního systému se takto invazivně montovat nemuseli.