Administrace komentářů

…abych zabranil nadbytecne castym a nadbytecne datove velkym zapisum/prepisum na SSD…

Úvahy jsou správné. Zásada číslo 1: Nikdy nevytvářet swap. Taky je dobré se ujistit, že /tmp, /run a podobné adresáře jsou tmpfs, jak to u slušných distribucí bývá, nikoliv cosi prezistentního.

…a nezavisi na poctu zapisu/prepisu bunek disku…

Závisí. Ale to nechme stranou. (Závislost je složitější než u SSD.)

Jake oddily a jake souborove systemy pouzit?

Souborový systém: Jediná smysluplná volba je Btrfs (posledních cca 10 let). Dalších úvah na toto téma netřeba.

Oddíly:

• U disku, ze kterého se nebootuje: žádné. Žádná GPT, žádné oddíly, žádná zbytečná metadta, žádné zbytečné vrstvy. Btrfs přímo na disku.
• U disku, ze kterého se bootuje: GPT a přesně dva oddíly: UEFI oddíl (kterému se v takovém případě nelze vyhnout) a k tomu jeden další oddíl na Btrfs.
• Existuje ovšem skvělá možnost povýšit druhý případ na první: UEFI oddíl dát na obyčejný flashdisk za pár korun. (Může být uvnitř case, aby nezabíral vnější port.) Z toho bootovat. Pak lze mít SSD 100% bez zbytečných oddílů.

Nastavení: V podstatě není nutné. Btrfs si automaticky zjistí, že se jedná o SSD, a nastaví si vše potřebné. Ve výstupu mkfs.btrfs bude někde SSD detected: ... a pokud je tam správná odpověď, bude vše v pořádku.

Mimo téma (netýká se SSD): Vřele doporučuji použít xxhash místo crc32c (viz man mkfs.btrfs).

Jo a ještě někde v sysctl.d si občas nastavuju vm.dirty_writeback_centisecs = 6000. Což je ale kontroverzní nápad, protože otázka je, jestli je uživatel opravdu ochoten ztratit až minutu práce (při nečekaném vypnutí) jen pro jakési pohodlí a menší opotřebení stroje. Různá pro a proti si už musí každý rozmyslet.

Jak zajistit rovnomerne opotrebeni SSD a celkove minimalni pocty a objemy zapisu/prepisu?

To první nemáš jak zajistit; to (ne)zajišťuje firmware SSD. To druhé se ovlivnit dá, třeba tím, že výpočty, které intenzivně vytvářejí spoustu dočasných dat (příklad: kompilace velkých kusů software, kernelu atd. atp.) necháš ukládat dočasné soubory někam do tmpfs.

Je tu ale jedna otázka: Morální životnost hardwaru je tak maximálně kolem 5 let. Pak se v podstatě každý začne poohlížet po něčem novém. Jaký má tedy smysl zacházet s SSD tak, aby dokázalo přežít třeba 20 let? Podle mě žádný. Já osobně beru SSD jako spotřební materiál. Když dosáhne třeba 30% TBW, jeho rychlost je hluboko pod 1% původní rychlosti (příklad: <50 MB/s místo >5 GB/s) a v takovém případě ho prostě vyměním. (Přesněji řečeno, obvykle to u mě je Btrfs RAID1 nebo RAID6, takže ta SSD prostě postupně nahradím, bez nějakého dramatického kopírování souborů.)

Dlužno navíc ještě dodat, že velké opotřebení SSD s častými výměnami u mě souviselo s výpočty, které 999‰ lidí nedělá. (A já už taky ne.) Při „normálním“ (byť intenzivním) použití mých SSD to vidím na několik let životnosti a pak výměnu kvůli zastaralosti, ne kvůli opotřebení.