Administrace komentářů

Ano, je to feature, bohužel. (Nevím ale, proč z toho někteří hned dělají flamewar... ) Zkrátka pacman bez varování přemaže jádro včetně modulů. Je mu úplně jedno, že jich máš třeba několik zkompilovaných vlastnoručně a pak se samozřejmě nenatáhnou kvůli konfliktu verzí apod.

Já Arch Linux používám pro každodenní práci a s jádrem nemám problém. Řeším to tak, že kernel neaktualizuju. To lze snadno zařídit. Viz třeba man pacman. Kernel stahuju z www.kernel.org. Jakmile člověk vypne podporu pro RAID, RAM do 4 GB, podporu pro 4 CPU a spoustu dalších zbytečností, hned to bootuje asi o pětinu rychleji. Myslím, že pokud člověk ví, co dělá, je někdy dobré si kernel zkompilovat a na distribuční nespoléhat. To je jen můj názor, nechci zapalovat flamewar... Díky kompilovanému kernelu se například vytratily veškeré mé problémy se zvukem, kterých jsem měl s distribučním kernelem víc než dost...

Přeinstalace kernelu, včetně modulů, které se kompilují odděleně, mi zabere asi tak čtvrt hodiny čistého času. Vezmu starou konfiguraci, udělám oldconfig, mrknu na xconfig, co je nového, během kompilace si dělám své... Pak jen dokompiluju čtyři "third-party" moduly, které tam mám (což zabere 5 minut) a je to. Tím mám aktualizaci i nastavení přesně pod kontrolou a nejsem vydaný na milost a nemilost správcům balíčku s jádrem.

To vše nic nemění na tom, že defaultní přemazání jádra je podle mého názoru nesprávná věc. Dokonce i mnohem klikabilnější distribuce, např. Mandrake/Mandriva, jádro nikdy samy nemažou. Každá distribuce má svá pro a proti. Třeba někdy zkusím Gentoo. Prý skvěle podporuje 64-bitové stroje, tak až se mi nějaký dostane do ruky, jdu do toho! ArchLinux totiž čtyřiašedesátku využít neumí.