O víkendu probíhá konference OpenAlt 2025. Na programu je spousta zajímavých přednášek. Pokud jste v Brně, stavte se. Vstup zdarma.
Josef Průša představil novou velkoformátovou uzavřenou CoreXY 3D tiskárnu Prusa CORE One L a nový open source standard chytrých cívek OpenPrintTag i s novou přepracovanou špulkou.
Na GOG.com běží Autumn Sale. Při té příležitosti je zdarma hororová počítačová hra STASIS (ProtonDB: Platinum).
Ubuntu 25.10 má nově balíčky sestavené také pro úroveň mikroarchitektury x86-64-v3 (amd64v3).
Byla vydána verze 1.91.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo druhou veřejnou soutěž v programu TWIST, který podporuje výzkum, vývoj a využití umělé inteligence v podnikání. Firmy mohou získat až 30 milionů korun na jeden projekt zaměřený na nové produkty či inovaci podnikových procesů. Návrhy projektů lze podávat od 31. října do 17. prosince 2025. Celková alokace výzvy činí 800 milionů korun.
Google v srpnu oznámil, že na „certifikovaných“ zařízeních s Androidem omezí instalaci aplikací (včetně „sideloadingu“) tak, že bude vyžadovat, aby aplikace byly podepsány centrálně registrovanými vývojáři s ověřenou identitou. Iniciativa Keep Android Open se to snaží zvrátit. Podepsat lze otevřený dopis adresovaný Googlu nebo petici na Change.org.
Byla vydána nová verze 18 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. S podporou Development Containers. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Cursor (Wikipedie) od společnosti Anysphere byl vydán ve verzi 2.0. Jedná se o multiplatformní proprietární editor kódů s podporou AI (vibe coding).
Google Chrome 142 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 142.0.7444.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 20 bezpečnostních chyb. Za nejvážnější z nich bylo vyplaceno 50 000 dolarů. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Běžící blákno, které může takto rychle získat zámek ...
struct mutex {
atomic_t count;
spinlock_t wait_lock;
struct list_head wait_list;
};
Jádro pudla je v tomto nižším patře = v kernelovém mutexu.
Všimněte si položky "struct list_head wait_list" - to je nějaký spojový seznam "čekatelů na zámek".
Uvnitř páru volání mutex_lock()/mutex_unlock() existují dvě cesty: rychlá a pomalá.
Pomalá cesta bere spinlock a hraje si s wait_listem (seznam čekajících procesů) = při mutex_lock() se vlákno do seznamu zapíše, při mutex_unlock() se vyškrtne.
Naproti tomu rychlá cesta uvnitř mutex_lock() za příznivých okolností jenom "proletí", nepřidává se do wait_listu = nebere spinlock, pouze si atomicky (s podporou CPU) dvakrát sáhne na položku count. Podobně uvnitř mutex_unlock().
Za příznivých okolností, konkrétně když o mutex soupeří dvě vlákna, a to ještě na konci delší "dávky" soupeřících vláken:
i v případě, že posixová synchronizační primitiva fungují, jak bych čekal. To je tak, když znovu vynalézám kolo, protože si ho chci maličko přitesat pro svoje potřeby...
Jádro pudla je v tomto nižším patře = v kernelovém mutexu.Strucne receno, mutex_lock() v jednom threadu uspeje drive nez skonci mutex_unlock() v druhem a ten druhy stale pristupuje k interni mutexove strukture. Pokud se na takove chovani podivam z hlediska konvencni semantiky posixovych mutexu (tedy pokud by se tak chovali userspace mutexy), tak mi to jako zavadne neprijde (primarni cil - vzajemne vylouceni kodu *uvnitr* mutexove sekce - je zajisten), akorat mutex_destroy() by musel vzit spinlock a tim se ujistit, ze paralelni mutex_unlock() uz skoncil. To by mohlo byt i adekvatni reseni pro kernelove mutexy.
R.
delete kdekoliv mimo destruktor smart pointerů pokládám za velmi špatný kód* a race conditions dealokací opět dobře řeší smart pointery používající atomický reference counter. Zde je to zesložitěné tím, že se tam snaží aktivně spouštět jiné vlákno, ale s něčím takovým se v user space setkáte jen výjimečně.
* Schválně za jak dlouho přijdete na to, že tohle leakuje?
class Socket
{
public:
Socket()
{
if (!connect())
throw std::exception();
}
bool connect()
{
return false;
}
};
class Test
{
public:
constexpr size_t BUF_SIZE = 4096;
char *buf;
Socket sock;
Test()
: buf(new char[BUF_SIZE]())
{}
~Test()
{
delete[] buf;
}
}
Chápu, že to omezení na destruktor strong pointerů je součást nějakého programátorského postupu, jak dosáhnout "vzájemně zaručeného zničení". Nicméně mi to i tak přijde trochu nekompletní, pokud do věci vstupují výjimky...
sock), tak se nezavolá tělo destruktoru; nakonec to je logické, objekt se ještě nevytvořil, a tak není co ničit. C++ v takovém případě volá destruktory všech již zkonstruovaných členů a předků (pokud by Test měl předka, tak jeho destruktor se zavolá), zde tedy program zavolá destruktor buf, jenže to je char *, který se sám nedealokuje. Pokud by buf byl smart pointer, tak jeho destruktor tu paměť uklidí.
S výjimkami není problém, pokud dodržujete RAII, tedy že každý zabraný zdroj má vlastní „hlídací“ objekt, který jej v destruktoru uvolní. A tohle pravidlo právě vede k tomu, aby delete používaly akorát smart pointery (a výrazně zjednodušuje hlídání zdrojů oproti C
).
Ještě bych dodal, že existuje druhé pravidlo, a to že destruktor nemá vyhazovat výjimky, pokud je volán při zpracovávání výjimky (na rozdíl od toho, co méně zkušení programátoři často tvrdí, tak jinak může a dokonce by i měl, pokud třeba selže flush bufferu, tak se asi nepodařilo zapsat data, což by se program měl dozvědět, ale pokud je objekt ničen při zpracování výjimky, pak se stalo něco, co rozhodilo vyšší vrstvu a vzniklé problémy jsou velmi pravděpodobně zavlečené). To jde ale naštěstí vyřešit celkem snadno takto:
~Test()
try {
⋮ // Volání funkcí, které mohou vyhodit výjimku, kromě destruktorů — tam by si to měl řešit ničené objekty
} catch (...) {
if (std::uncaught_exception())
// Případně nějaké logování, pokud vás to zajímá
return;
// catch blok, kterým končí konstruktor či destruktor, má implicitní rethrow
}
noexcept, je potřeba to zrušit:
~Test noexcept(false)
To je syntaxe ve stylu: „Půjdu na nákup ne.“ To snad museli vymyslet Francouzi.Spíš lidi z Cisca
(no shutdown)
Ale ono zrovna v tomhle případě to je namístě, u drtivé většina destruktoru je noexcept vhodný.
delete jsem od té doby, co delete u kódu, který spravuji, smí používat jen smart pointery, neviděl.
Jádro není v C++ hlavně proto, že v roce 1991 byla podpora C++ dost mizerná. A taky proto, že v jádře bývá problém s implementací výjimek a RTTI, tak se to tam nepoužívá, čímž se C++ snižuje na C with classes. A to už pak rovnou jde psát v C.
takže je mutex odemčený, a přitom o sobě ví, že je používán
Odhaduji, že je to dobré spíš pro kontrolu chyb (pthread_mutex_destroy() vrátí v tomto stavu chybu) než k nějaké optimalizaci rychlosti.
Nakonec asi nejvíc optimismu mi vlévá do žil jedna poznámka v linuxové manuálové stránce pthread_mutex_init():
http://linux.die.net/man/3/pthread_mutex_init
Hledejte kapitolu Destroying Mutexes. Je tam kus zdrojáku, který přesně odpovídá našemu problému "poslední zhasne". A tvrdí se tam, že posixové mutexy jsou vůči tomuto stylu zrušení a dealokace odolné. Ještě mě napadlo, mkrnout se do zdrojáku pthread_mutex_destroy(), jestli je tam nějaký extra low-level zámek nebo kontrola - není, prostě se jenom zkontroluje user_count mutexu, bez zamykání. Takže je asi jinde zajištěno, že hodnotě user_count se dá věřit ve vztahu k bezpečné dealokaci. Popravdě řečeno pthread_mutex_destroy() tuto kontrolu provede pouze jednou, a pokud není splněna, vrátí chybu - ale vzorový zdroják v manuálové stránce ani nehlídá návratovou hodnotu pthread_mutex_destroy(), takže teoreticky předpokládá jistotu, že po návratu pthread_mutex_unlock() už žádný opozdilec s mutexem nefidlá (pokud jsme k tomuto závěru došli na základě našeho externího uživatelského reference countu).
Tiskni
Sdílej: