Portál AbcLinuxu, 7. května 2025 07:30
SUSE je tradičně považována za přívětivou linuxovou distribuci. Vyzkoušejme tedy "open" variantu její poslední řady s číslem 10, a to instalaci přes FTP.
Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde o dvě různé distribuce, znamená od srpna letošního roku varianta "open" pouze skutečnost, že oproti zakoupení "krabicové" verze SUSE (s technickou podporou) si můžete stáhnout zcela zdarma a svobodně prakticky totožnou verzi (bez účtenky a bez nároku na technickou podporu) z FTP mirrorů. Navíc pro dobrodružné povahy zahrnuje projekt "open"SUSE volně dostupné vývojové verze (v době psaní článků je k dispozici openSUSE 10.1 alpha 3). Samozřejmě i jako "open" uživatelé můžete zůstat u "oficiálních" vydání (bez varovných slůvek alpha nebo beta).
Možná stejně jako já nemáte chuť kvůli vyzkoušení nové distribuce stahovat a vypalovat komplet čítající 5 cédéček, protože stejně nebudete potřebovat všechny nabízené aplikace, a ještě k tomu máte permanentní a spolehlivé připojení k internetu. V takové konstelaci se přímo nabízí instalace openSUSE přes internet, při níž si vyberete ke stažení pouze programy, které určitě chcete.
To je v případě SUSE poněkud relativní, neboť nechcete-li experimentovat s bootovací disketou, nabízí se vám stáhnout ISO obraz o velikosti asi 64 MB (který najdete jako "Internet Installation Boot Image" na některém z mirrorů) a vypálit jej na cédéčko (v Nero volba "vypálit obraz na disk"), které pak nabootuje a spustí instalátor.
Raději si předem najděte FTP server, z něhož budete instalovat. A
protože na oficiálním serveru bývá tradičně přecpáno, zvolte si nějaký
blízko vašeho momentálního stanoviště, např. ftp.uni.erlangen.de
nebo sunsite.
informatik.rwth-aachen.de. Potřebovat budete také adresář, v němž jsou
instalační balíčky umístěny: hledáte něco jako
opensuse/distribution/SL-10.0-OSS/inst-source - vyšší cesta
nemusí být na všech FTP serverech stejná, proto si ji nejprve ověřte a
opište bez chyb (nebo se pak při instalaci zaseknete).
Také si rozmyslete, zda pro vás nebude přece jen výhodnější stáhnout celé ISO prvního instalačního CD, které by snad mělo obsahovat základní instalaci systému s grafickým prostředím (bez KDE, Gnome apod.), neboť pro stejnou instalaci přes internet budete i tak stahovat aspoň 300 MB v jednotlivých balíčcích (při příchozím připojení o rychlosti 256 kb/s tedy asi 3 hodiny). Jak se instalátor zachová v případě výpadku sítě během instalace mi nebylo dopřáno zakusit. Alternativně máte extrémní možnost na grafické prostředí úplně rezignovat a spokojit se s příkazovou řádkou.
Článek popisuje instalaci SUSE Linuxu na hdc14, tedy do 14.
rozšířeného oddílu 2. pevného disku vedle MS Windows XP a dalších
linuxových distribucí a příslušnou úpravu již používaného zavaděče GRUB na
vlastním oddílu (hda2), aby zaváděl i nově přidanou
distribuci. Kromě hda2 společného pro všechny linuxové
distribuce jako /boot, použiju hdc12 jako rovněž
společný adresář /home a samozřejmě společný oddíl
swap na hdc6.
K bootování přizvěte i nějaké linuxové nováčky, protože uvítací a vůbec celá instalační procedura je daleko hezčí a efektnější než u všeobecně rozšířeného operačního systému i většiny linuxových distribucí. Hned poté, co si vyberete stiskem klávesy F2 jazyk (čeština i slovenština jsou vedle celé řady jazyků samozřejmostí), je také kompletně lokalizována. Evidentně je pamatováno i na případ, že cédéčko omylem zapomenete v mechanice a někdo z "méně linuxové" rodiny počítač zapne: ve výchozím nastavení počká instalátor minutu a pokud se nikdo ničeho nedotkne, vrátí se k původní konfiguraci počítače a jako obvykle nabootuje z pevného disku.
Leknutí můžete naopak zažít hned vzápětí, když na vás vybafne rudá
chybová hláška, že nebyly nalezeny "SUSE Linux installation sources". To
vám jen instalátor oznamuje, že nenašel žádné zdrojové CD, takže než si
vzpomenete, že chcete stejně instalovat z internetu, instalátor se mezitím
sám přepne do "manuálního" režimu, kterým už se snadno proklikáte: vybereme
způsob instalace "Síť", FTP a na výzvu zadání IP serveru vypíšeme adresu
připraveného serveru (většinou můžete psát klidně písmeny a bez
://, např. ftp.uni-erlangen.de). Stejně tak
zadáme předem zjištěný adresář na serveru; a ačkoliv nabídka začíná
přednastaveným slashem (/), raději ho smažte a zadejte adresář
bez počátečního i koncového slashe (např.
pub/mirrors/opensuse/distribution/SL-10.0-OSS/inst-source).
Pak se obrňte trpělivostí, neboť v případě úspěšného spojení se bude asi
20 minut zavádět instalační systém YaST (je možné, že na rychlejších
strojích to bude méně), který vás přivítá estetickým instalačním dialogem
(styl Plastik). Po odsouhlasení licence (ta jako jediná zůstala anglicky,
ale čte to někdo?) nabídne instalátor aktivaci některých ovladačů
detekovaných zařízení (jako např. usb-storage), a i když tomu
nerozumíte, tak nabídky prostě přijměte.
Nyní si můžete vybrat desktopové prostředí. Při takové instalaci přes internet vypadají 2 GB inzerované pro "mocné" KDE docela strašidelně a Gnome na tom bude podobně, takže raději zabrousíme do nabídky "Ostatní" a vybereme položku "Minimální grafický systém", což zabere asi 670 MB (protože se budou stahovat rpm balíčky, bude ke stažení asi polovina tohoto množství dat). Však také "minimální" není myšleno tak úplně doslova: zahrnuje vedle kompletního Xorg řadu užitečných nástrojů a např. okenní manažery FVWM(2) a WindowMaker včetně ozdobných témat. Právě zde si také můžete vybrat pouze instalaci textového prostředí, pokud to chcete rychleji a příkazová řádka vám napoprvé stačí.
Opět se obrňte (jděte dělat něco jiného), protože následuje 20-30 minutová pauza (pro vás), kdy se výběr balíčků bude "vyhodnocovat". Coby nováčci můžete tuto dobu využít ke studiu označování oddílů disku, přípojných bodů a adresářové struktury v Linuxu, neboť tohle na vás čeká v následujícím kroku.
Přesněji řečeno, pouze pokud budete mít nějaké zvláštní přání a
nespokojíte se s navrženým rozvržením instalátoru, například pokud jako já
budete chtít instalovat nový SUSE na určitý předem vytvořený oddíl disku.
Potom se odhodlejte v objevivším se přehledu konfigurace systému vstoupit
do položky "Expertní nastavení". Jak jsem nastínil v úvodu, vybírám v
seznamu všech diskových oddílů /dev/hdc14, kam si přeji SUSE
nainstalovat, a pomocí tlačítka "Změnit" zvolím "formátovat", přijmu
přednastavený typ souborového systému "Reiserfs" (proč ne), a přiřadím mu
přípojný bod kořenového adresáře ("/").
Stejným způsobem sdělím instalátoru, že si přeji již existující oddíl
/dev/hdc12 použít jako přípojný bod /home - zde
tedy zvolím položku "neformátovat" (nechci přeci ztratit data, která už na
tomto oddílu mám!). Veškeré změny, které přikážete instalátoru provést, se
ještě jednou vypíší v přehledu, ty kritické jako je formátování dokonce
červeně - stále tak máte kontrolu nad svými volbami a můžete je díky stále
přítomnému tlačítku "Zpět" kdykoliv korigovat.
V dalším kroku se ti otrlejší z vás se mohou v téže kartě "Expertní nastavení" pokusit "vyklikat" předvybrané programy, které "určitě nebudu potřebovat" - vězte však, že si YaST pohlídá závislosti a leckdy bude jiného názoru, co se týče potřebnosti různých aplikací. Nováčkům bych stejně doporučil nainstalovat si aspoň ten "minimální grafický systém" kompletně tak, jak ho YaST předvolí. Samozřejmě můžete v této fázi podle přání přidávat i další programy, které instalátor původně nevybral, nicméně tím základní instalaci pochopitelně protáhnete.
Budete-li SUSE instalovat na čistý harddisk nebo prostě do volného místa vedle systému MS Windows jako svou první linuxovou distribuci, nechte si určitě instalátorem nainstalovat navržený zavaděč GRUB, který vám při bootování umožní výběrem v pohodlném menu spustit požadovaný systém.
Používáte-li však již na svém systému vlastní nakonfigurovaný GRUB nainstalovaný v MBR (Master Boot Record), který spolehlivě spouští jinou linuxovou distribuci i ostatní operační systémy, asi se vyplatí neexperimentovat a reinstalaci zavaděče instalátorem SUSE odmítnout (ve výběru zavaděče vybrat: "Neinstalovat žádný zavaděč"). Budete sice varováni, že takhle pravděpodobně systém nespustíte, ale v pravou chvíli (po prvním rebootu) si ukážeme, jak upravit původní GRUB tak, aby spouštěl i novou právě instalovanou distribuci SUSE.
Jestli jste tak neučinili hned na začátku, máte ještě možnost změnit časovou zónu a rozložení klávesnice (což lze v hotovém systému samozřejmě kdykoliv také) a pak již nastává ta nejdelší a nejnudnější část: stahování balíčků a jejich instalace. Podle množství vybraného software a rychlosti vašeho internetového připojení může tato fáze trvat až několik hodin, nijak však nevyžaduje vaše zásahy, tím méně vaši přítomnost.
Jste-li si tedy jisti, že vaše internetové připojení vydrží a že vám počítač ve vaší nepřítomnosti nikdo nevypne, můžete se odebrat do kina či do hospody (nebo jděte konečně spát), protože instalátor po ukončení stahování a instalace samostatně počítač opět restartuje do obvykle navoleného operačního systému (a když nebudete instalovat zavaděč, bude to do vašeho výchozího), tudíž se nebojte, že vám někdo tu panenskou instalaci poničí dřív, než ji stihnete dokončit.
Alternativně si můžete během instalace (dokud vás to nepřestane bavit) masírovat ego zíráním na nadšená povídání o tom, jak je SUSE Linux skvělý, jací jste skvělí borci, když si ho instalujete a že váš život se od této chvíle promění v rajskou zahradu (ač se to jmenuje "Slideshow", tak nečekejte žádné obrázky). Případně si zapnout pohled "Detaily" a sledovat počet a názvy stahovaných, stažených a instalovaných balíčků, jakož i progress bar a countdown, kolik že hodin a minut vám ještě do okamžiku "O" zbývá. Instalujete-li v rámci linuxové "misie", je právě teď ta pravá chvíle na básnění a hovory o tom, jak je SUSE Linux skvělý, že je vaše získaná ovečka skvělý borec... atakdále atakdále :)
Po skončení stahovacího a instalačního martyria můžete buď přímo
restartovat do nového SUSE (pokud jste zvolili instalaci zavaděče) nebo
nastala chvíle na úpravu původního zavaděče GRUB. Já ho mám z různých
důvodů na samostatném oddílu hda2 v adresáři
/boot společném pro všechny mé Linuxy. Telegraficky popíšu,
jak jsem situaci řešil: Nastartoval do jedné ze starších distribucí (lze
samozřejmě použít i nějaké LiveCD), připojil právě vytvořený oddíl (v mém
případě hdc14), kam jsem právě nainstaloval SUSE (viz příkaz
mount), zkopíroval z adresáře /boot nového SUSE
jádro (vmlinuz-2.6.13-15-default) a initrd do adresáře
/boot na oddíl hda2. Ještě připsat do startovacího
menu GRUB další položku:
title SUSE 10
root (hd0,1)
kernel=/vmlinuz-2.6.13-15-default root=/dev/hdc14
initrd /initrd-2.6.13-15-default
První povel root označuje umístění programu GRUB
(hda=hd0; hda1=hd0,0; hda2=hd0,1 atd.), zatímco parametr
root u položky kernel umístění kořenového
adresáře startovaného systému. Chcete-li se s terminologií GRUB seznámit
blíže, nahlédněte do jeho dokumentace. Pak zbývá ještě v
/etc/fstab (nově nainstalované distribuce SUSE!) zajistit, aby
se oddíl s jádrem a zavaděčem (hda2) připojoval jako
/boot a můžete restartovat pomocí právě vytvořeného menu GRUB
do nového SUSE...
Vlastní instalace však ještě není zcela u konce. Přivítá vás znovu YaST (správce balíčků), který nabídne stáhnout případné aktualizace nainstalovaného software, tj. bezpečnostní záplaty a doporučená update; doplnit si však můžete i zajímavé doplňky jako TrueType fonty od firmy Microsoft (které asi budete později stejně hledat) nebo nejnovější grafický ovladač firmy nVidia - také tento software bude automaticky stažen a nainstalován.
Zde se může skrývat malá zrada pro majitele starších grafických karet,
které nejnovější ovladače od nVidia nepodporují (ručně je pak třeba
vyhledat a nainstalovat ovladač nVidia Legacy). Pokud přesto necháte
nainstalovat (a zavést) nový ovladač, patrně vám grafické prostředí
nenaběhne. V tom případě nezoufejte a pomocí konfiguračního nástroje SaX
upravte ovladač grafické karty z nvidia na nv (a
později se podrobněji podívejte, jak to s těmi ovladači od nVidia vlastně
je). Majitelům jiných grafických karet doporučuji podobnou obezřetnost.
Nicméně, zradí-li vás grafické prostředí kvůli ovladačům, SUSE to v žádném případě nepoloží: YaST bude pokračovat v textové variantě s neméně srozumitelnými (českými) instalačními dialogy, jakož i s informacemi, co se právě při dokončování instalace děje, a spoustou užitečných rad a tipů.
Nyní můžete přidat běžného uživatele, jednoho nebo hned několik (jako takový se budete pak přihlašovat a pracovat), proběhne automatická detekce grafické karty, monitoru a zvukové karty (v případě, že automatika selže, máte samozřejmě možnost vybrat z databáze ty správné typy).
Hotovo, blahopřání, restart grafického prostředí. Pokud nezaškrtnete v posledním dialogu "Automatické přihlašování", můžete být překvapeni startem do stroze šedivého přihlašovacího dialogu xdm, do kterého se budete muset přihlásit (jako uživatel), tj. zadat uživatelské jméno a heslo (aniž dostanete na výběr seznam uživatelů a aniž se zobrazí hvězdičky zadávaného hesla).
V té minimální grafické konstelaci, kterou jsem zvolil, startuje SUSE
bohužel ve výchozím nastavení do nehezkého manažeru twm;
protože ale máme nainstalován i WindowMaker včetně spousty hezkých témat,
raději to před startem grafického prostředí napravíme.
Buď pomocí YaSTu nebo přímo povelem sax2
vstoupíme do konfiguračního nástroje SUSE, kde zvolíme jako okenní manažer
wmaker (případně fvwm), jako přihlašovací dialog
dejme tomu xdm (jiný tam zatím nemáme, ale doinstalovat můžete
pohodlně kdm nebo gdm). Volit zde můžete i
nastavení kolečka myši, rozlišení monitoru a podobně. Není radno editovat
ručně např. soubor /etc/X11/xorg (také se před tím v souboru
varuje), neboť konfigurátor vám tyto změny může znovu a znovu přepisovat.
Pokud se vám tento styl nelíbí, můžete pravděpodobně konfigurátor SaX
zneprovoznit a nepoužívat (nebo vůbec změnit distribuci).
Programové vybavení se v této osekané instalaci podobá spíše čerstvě nainstalovaným MS Windows, shánění a instalace užitečných programů je však díky centrálním repozitářům a správci balíčků YaST o hodně jednodušší: pouze si musíte počkat, než se to všechno stáhne (včetně závislostí). Já jsem kvůli testům zvolil multimediální přehrávače Xine a MPlayer (DVD a MP3), prohlížeč internetových stránek Opera, instantní messenger (ICQ, Jabber) Sim, grafický frontend GVim (Vim samotný je součástí i minimální instalace), manažer souborů MC (Midnight Commander) a textový procesor Abiword. K tomu jsem si dopřál komfortní grafický přihlašovací dialog KDM (ze zvědavosti).
Všechno zatím funguje bez chybiček, instalace závislostí i počeštění (dokonce i MC, ač je výchozí kódování distribuce UTF-8, což nebývá ještě samozřejmé). MPlayer se při přehrávání trošku seká, ale Xine tradičně přehrává z DVD filmy i při tak slabém výkonu procesoru (400 MHz) bez nutnosti jakéhokoliv zásahu do konfigurace. Lze se oprávněně domnívat, že uživatel toužící po dalších programech nebo dokonce kompletním prostředí KDE či Gnome by byl rovněž plně uspokojen.
Instalace (open)SUSE 10 působí dokonale elegantně, i v případě, že jde o poněkud zdlouhavou variantu stahování jednotlivých balíčků z FTP serveru. Lokalizace distribuce do češtiny je rovněž příkladná a všechny kroky instalace jsou logické a dobře vysvětlené (v levém postranním rámci instalačního dialogu). Instalátor přitom nabízí jak předvolby vhodné pro začátečníky, tak plnou konfigurovatelnost pro zkušenější uživatele. Výborně je ošetřen případ nehody grafického prostředí: instalátor pokračuje automaticky v textovém režimu.
Rovněž počáteční absence "nesvobodných" aplikací, hlavně co se týče přehrávání multimédií (DVD, MP3), se dá vyřešit velice rychle a elegantně přidáním příslušných repozitářů do zdrojů instalace. Pomalá se zdá distribuce pouze občas, např. když se načítají seznamy balíčků v nástroji YaST (což je ale omluvitelné), na druhou stranu přehrávat plynule DVD lze bez jakéhokoliv tuningu i v případě 400 MHz procesoru (testováno v manažeru WindowMaker a přehrávači Xine).
Celkový dojem: skvělé a profesionální. Nemá cenu hádat se o různých koncepcích ("klikací vs. hard-core"), ale hledáte-li distribuci, kterou (včetně její instalace) chcete doporučit méně technicky založeným (dosavadním) uživatelům systému MS Windows, navíc s nechutí ke kryptickým chybovým hláškám a editaci konfiguračních souborů, zato s estetickými nároky (ženám? :)), určitě zabodujete, sáhnete-li po nejnovějším SUSE. Sám to po své zkušenosti budu s čistým svědomím dělat, navzdory negativním dojmům ze SUSE z doby před pár lety; instalace verze 10 je totiž dokonale napravila.
Tady je nějaká chybka, ale netroufám si odhadnout, jak to mělo být správně.
Buď pomocí YaSTu nebo přímo povelem /etc/sysconfig vstoupíme do konfiguračního nástroje SUSEDiky, pochopitelne je to nejaka hloupost (vloudilo se :(, patrne tam patriTady je nějaká chybka, ale netroufám si odhadnout, jak to mělo být správně.
sax2.
Omlouvam se, poslu opravu.
Osobne bych asi instalaci z FTP nedoporucil, leda ze bych mel na vlastnim serveru svuj mirror. Protoze jakmile zdlouhave pres FTP nainstalujete jeden pocitac a OpenSUSE se zalibi a chcete ho dat i nekam jinam, bude logicky nasledovat tahani CDcek nebo DVD. Mozna by jeste teoreticky mohl nastat problem v tom, ze se v prubeho instalace zmeni verze balicku na mirroru a muze nastat nekonzistence. Minimalne se to stane kdyz dlouho instaluju ruzne balicky aniz bych si v mezikrocich obnovil zdroje.
Zdenek
Mozna jsem to nekde prehledl, ale na jakem pocitaci to bylo testovano (CPU/RAM/HDD)? Dvacet minut cekat na vyhodnoceni seznamu balicku, to je teda sila.Instaloval jsem na PII 400 MHz, 320 RAM, oddil s korenovym adresarem asi 4 GB. Nezjistoval jsem ovsem, jak se na tom podili rychlost/pomalost pripojeni k netu (pokud se to znova nacita pres FTP?). Tech 400 MHz jsem (mezi reci) uvedl, z cehoz si lze udelat obrazek o ostatni konfiguraci, ale tezko rict, jestli vice RAM nebo vetsi harddisk tohle nejak urychlily. To by meli dodat zkusenejsi SUSAci a treba nekdo z nich napise clanek na tema Jak se jevi SUSE z hlediska dlouhodobeho uzivatele :)
9.12.2005 01:13
9.12.2005 07:29
qt3-devel. Uvidíme, jestli se něco změní…
/etcO FC jako distribuci jsem se nedozvedel vubec nic. Nezachranily to ani screenshoty vyberu rozliseni obrazovky, desktopu Gnome (ackoliv autor mystifikuje, ze zvolil KDE), natoz odflaknuty odstavecek o YUM.
Za druhe, trivialni instalace (ani hra tetris) neni vubec zajimava, recenzent by mel vyzkouset, jak si poradili vyvojari s nejakou nestandardni instalaci (napr. na druhy disk, na vice partici), nebo aspon proboha vyzkouset to nabizene deleni disku s qparted. Je mi jako potencialnimu uzivateli naprosto nahouby, kdyz autor tuhle moznost zmini, ale uz nevyzkousi (nebo o tom nenapise). Za treti, stale stejne screenshoty KDE, ktere nemaji s distribuci jako takovou nic spolecneho, opravdu nejsou nic zajimaveho stejne tak jako popisovat menu z KDE. Podruzny je i komentar defaultniho nastaveni i objevovani Ameriky, ze CD vypalujeme s K3b. Misto toho se mohl venovat autor podrobneji balickovacimu systemu, napr. ho vyzkouset (vsadil bych se, ze je tam nejen KSynaptic, ale i Synaptic... a kdovi co jeste). Za ctvrte... skoda mluvit dal. Kdyz uz se tohle odhodlate publikovat, neoznacujte to prosim jako recenzi a nedavejte tomu titulek, ktery vzbuzuje neopravneny dojem, ze se v clanku ctenar o predmetu titulku neco dozvi
Pokud se vam to tak zda v poradku, nabizim vam stejne clanky o cca 10-20 distribucich. Tu hodinu na instalaci (a smazani) kazde z nich snad najdu, abych mel ciste svedomi, vic intelektualniho (ani jineho) usili neni jak vidno treba, to zaridi copy & past.
IMO udělal autor přesně to samé, co sám kritizovalDá se to tak říct. Ale neberu to jako chybu. Přesvědčil jsem (dá-li se to tak říci) autora, že i podobné články mají smysl. A on je na oplátku píše velmi kvalitně.
Připadá mi, že autor sklouznul přesně k tomu, co sám kritizoval. Máme tu "slohové cvičení" na OS s těmito informacemi:Nekritizoval jsem fakt "slohoveho cviceni" popisu instalace samotny, ale jeho uroven a pripadnou de facto zamenitelnost (resp. ze neni instalace popsana dost popisne, aby bylo mozno si z ni udelat opravdu verny obrazek). Toho jsem se snazil ve svem clanku naopak vyvarovat.
Kdybych SUSE neznal (jakoze jsem ji neznal), tak by to byly ty informace, ktere bych si rad jako prvni precetl (nez si prectu instalacni dokumentaci).
- rozdíl mezi SUSE a OpenSUSE
- instalace je v češtině
- instalovat lze z CD, DVD nebo FTP
- při instalaci je možné si vybrat mezi KDE, GNOME, "minimální" a ruční instalací
- instalace s KDE nebo GNOME má 2 GB (která distribuce má dnes výrazně míň?
- instátor přežije špatnou detekci GK
- je tam nějaký Yast
- hotový systém přehraje DVD
Popis instalace, který obsahově zabírá většinu článku, je napsán stylem pro začátečníky, ale popisuje celkem specifický případ (grub a minimální instalace).Nemyslim si, ze by byly podobne clanky prinosem pro nekoho jineho nez prave pro zacatecniky. Za dalsi, i zacatecnik se muze odhodlat NEinstalovat KDE nebo Gnome a i zacatecnik muze uz mit na svem disku dalsi distribuci Linuxu, kterou spousti GRUBem (pri dnesni inflaci distribuci a cim dal tim vetsi popularnosti GRUB).
Co dalšího by v recenzi mohlo/mělo být zmíněno:Podrobnemu popisu YaST by spise odpovidal samostatny clanek (jako tu ostatne na abclinuxu vychazely, napr. Balickovaci system Mandrake Linuxu nebo Balickovaci system Gentoo), treba nekdo, kdo YaST dlouho pouziva, takovy napise. Popis desktopu (vychozich programu), ktery je na jednu stranu u kazdeho uzivatele jiny (podle toho, co si zvoli v takove "customized" instalaci navic k vychozimu predvyberu) a na stranu druhou (co se tyce popisu funkce programu) ve vsech distribucich podobny jako vejce vejci, prave nepovazuji za specificky problem SUSE (a uz vubec ne instalace SUSE).
- Správa systému - co všechno yast umí a jak kvalitně, kde co hledat v
/etc- Správa balíčků - část Yastu, která se o to stará, oficiální a neoficiální repozitáře, závislosti
- Popis desktopu - výchozí programy (web, mail, office, přehrávače), možné problémy s multimédii (mp3 a další non-free formáty, titulky, libdvdcss, ...), (auto)mountování
A pár citací na závěr :PA srovnejte si s tim clanek vyse: 1) dozvedel jste se, co je to openSUSE 2) screenshoty vyberu rozliseni obrazovky tam nejsou 3) ani screenshoty desktopu 4) nikde neni odstavec, ktery se tvari jako popis YaST (a pritom tim neni)O FC jako distribuci jsem se nedozvedel vubec nic. Nezachranily to ani screenshoty vyberu rozliseni obrazovky, desktopu Gnome (ackoliv autor mystifikuje, ze zvolil KDE), natoz odflaknuty odstavecek o YUM.
Za druhe, trivialni instalace (ani hra tetris) neni vubec zajimava, recenzent by mel vyzkouset, jak si poradili vyvojari s nejakou nestandardni instalaci (napr. na druhy disk, na vice partici), nebo aspon proboha vyzkouset to nabizene deleni disku s qparted. Je mi jako potencialnimu uzivateli naprosto nahouby, kdyz autor tuhle moznost zmini, ale uz nevyzkousi (nebo o tom nenapise).Vyzkousel jsem nestandardni instalaci (pres FTP a na system, kde jsou ostatni operacni systemy) a zjistil, ze je i tak velmi pohodlna.
Za treti, stale stejne screenshoty KDE, ktere nemaji s distribuci jako takovou nic spolecneho, opravdu nejsou nic zajimaveho stejne tak jako popisovat menu z KDE. Podruzny je i komentar defaultniho nastaveni i objevovani Ameriky, ze CD vypalujeme s K3b. Misto toho se mohl venovat autor podrobneji balickovacimu systemu, napr. ho vyzkouset (vsadil bych se, ze je tam nejen KSynaptic, ale i Synaptic... a kdovi co jeste).Nemam zadne screenshoty KDE (ba ani zeleneho pozadi s chameleonem), ktere nemaji s distribuci jako takovou nic spolecneho... ani nesdeluji, cim se vypaluji cedecka. Balickovaci system jsem vyzkousel a napsal, ze funguje (instalace Opery, Xine, MPlayer, Abiword).
Za ctvrte... skoda mluvit dal. Kdyz uz se tohle odhodlate publikovat, neoznacujte to prosim jako recenzi a nedavejte tomu titulek, ktery vzbuzuje neopravneny dojem, ze se v clanku ctenar o predmetu titulku neco dozviI nadale si myslim, ze "recenze" by mela byt neco vic nez jen popis instalace; na druhou stranu skutecnou (kritickou) recenzi distribuce napise jen malokdo (tim mene ten, kdo svoji distribuci dobre zna) a tak jsem musel po diskusi s redakci uznat, ze by se vytvorila pouze dalsi rubrika ("popis instalace nove verze distribuce XY"), ale obsah by zustal stejny.
Pokud se vam to tak zda v poradku, nabizim vam stejne clanky o cca 10-20 distribucich. Tu hodinu na instalaci (a smazani) kazde z nich snad najdu, abych mel ciste svedomi, vic intelektualniho (ani jineho) usili neni jak vidno treba, to zaridi copy & past.Ano, redakci se to zdalo v poradku, takze mozna tech 10-20 clanku o ruznych distribucich opravdu napisu ;) Na svoji obranu musim dodat, ze to rozhodne nedelam systemem copy&past, ale nijake zvlastni znalosti a schopnosti to skutecne nevyzaduje (tj. abych byl linuxovym odbornikem). Take bych si rad precetl clanky, ktere se (nekterou) problematikou zabyvaji hloubeji, ale evidentne je nikdo nepise. Mozna skutecne odborniky odrazuje, ze by se museli zabyvat temi trivialnostmni (instalace) a nemaji do toho chut. Tak tem snad mohou clanky jako jsou ty moje o tuto starost odlehcit: mohou smele navazat, preskocit trivialnosti instalace a rovnou napsat clanek s titulkem napr. "SUSE pod libivym kabatem", ktery by se venoval "hard-core" tematice. Nicmene, diky za tvoji kritiku i nazor. Snad jsem vysvetlil dostatecne (i pro ostatni pripadne dalsi kritiky), jak jsou tyto moje clanky zamysleny a proc jsem je napsal prave takhle.
To asi dost těžko. Asi jste chtěl napsat jen open source aplikace, kdybyste měl jen GPL aplikace, moc byste toho nepořídil…
Zajimalo by me ale, jak je na tom openSUSE 10 se zvukem.
Nemám s ním problémy. Ale je pravda, že po multimediální stránce jsem poměrně nenáročný uživatel.
windowmaker nebo fvwm2, tak jako prihlasovaci DM by stalo zato mit wdm, ktere je take "minimalisticke".
Osobne mam pocit, ze o wdm moc lidi nevi, coz je skoda. Pak dochazi k usmevnym paradoxum, ze mam sice windowmaker, ale prihlasuju se pres kdm.
Osobne mam pocit, ze oAni ja o wdm nic nevim, tak diky za upozorneni, priste si ho vyzkousim :)wdmmoc lidi nevi, coz je skoda. Pak dochazi k usmevnym paradoxum, ze mam sicewindowmaker, ale prihlasuju se preskdm.
9.12.2005 14:54
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.