Miguel mluví o vedení firmy, o tom, proč už skoro neprogramuje, o svých koníčcích i o politice.
Filip Vrlík: Směl bych se nyní zeptat na něco o tvém životě a osobně o tobě?
Miguel de Icaza: Jo, jo.
OK. Tvoje práce vypadá velmi zajímavě, ale musí to být velmi
těžké. Cestuješ často kvůli práci?
Nyní cestuji méně, jelikož jsem se minulý rok oženil...
Gratuluji.
Díky. Takže se nyní snažím cestovat méně, ale stále trochu cestuji. Byl
jsem právě v Německu, tady v Plzni, teď v Praze, dnes ještě letím do Paříže
a pak se chystám vrátit zpět domů.
Takže většinu času trávíš doma?
Ano, snažím se. Ale třeba když je čas vypuštění nové verze Mona, musím
si být jist, že je připravena na vypuštění a musím pracovat mimo domov.
Takže se pokouším být doma, avšak není to vždy možné. Má práce mě ale baví,
cestovat a potkávat lidi, sledovat jaké věci lidé vymýšlejí s Linuxem a
tak.
OK. Stále programuješ, nebo už jen řídíš společnost a
lidi?
Dnes programuji už velice málo. Jádro Mono týmu má dnes 25 lidí a já to
musím řídit. To znamená, že říkám lidem: "ty udělej to, ty tohle, vy
udělejte tohle dřív než my tamto..." A také se musím setkávat s lidmi,
kteří používají Mono. Třeba ve finančnictví, průmyslu, softwarovém
vývoji atd. Můj hlavní cíl je růst Linuxu a věnuji tomu spousty času, ale
také musím zajistit dostatek peněz na zaplacení 25 lidí pracujících na plný
úvazek na Monu; to samé platí pro desktop tým. Platíme tedy hackery, aby
dělali na Monu. Je ostuda že neprogramuji, ale důležitější je, abych dělal
tyto věci a až poté mi zbude něco málo času pro psaní kódu. Stále je třeba
něco malého tu a tam dopsat, hlavně v Monu, ale není to mojí
prioritou.
Hodně cestuješ. Který stát nebo město je tvoje oblíbené, a kam by ses
rád vrátil? Jak se ti líbí Praha?
Určitě také do Prahy, protože jsem z ní neviděl mnoho. Rád bych zde
navštívil pár jistých míst. Jedny z mých oblíbených měst jsou tyto:
Barcelona, Madrid, Rio de Janeiro, Paříž, Istanbul. Také bych se rád vrátil
na pár míst, jelikož jsem z nich neviděl dost, jako třeba Bejrút. Nikdy
jsem třeba nebyl a moc rád bych navštívil: Káhiru, Peking a Tokio. Stále
je toho hodně co dělat.
Život je krátký, žij naplno.
Přesně.
Jaké jsou tvoje koníčky? Jak trávíš svůj volný čas?
Ani vlastně nevím. Mé záliby se v průběhu času mění. Hodně jsem se
naposledy zabavil čtením knih. Zrovna jsem četl o historii Libanonu a
konfliktu v Palestině. Myslím, že nyní rozumím tomuto problému velmi dobře.
Také jsem začal hrát na pár hudebních nástrojů - piano, flétna, kytara.
Ale jsem strašný. Je to ale teď jedna z věcí, které dělám ve svém
volnu.
Na tvých osobních stránkách jsou odkazy týkající se
konfliktů v Palestině. Angažuješ se? Nebo tě to zajímá?
Ano. Myslím si, že tito ubozí lidé měli... Já vlastně nevím jak jsem se
k tomu dostal. Jednou jsem s někým mluvil a ničemu z toho, co říkal, jsem
nemohl uvěřit. Po našem rozhovoru jsem si stále myslel, že to není pravda,
přišel jsem domů a začal si vyhledávat informace a ukázalo se, že všechno,
co mi řekl, je pravda a situace je horší než jsem si myslel. Prostě jsem
nikdy předtím nevěděl, jaké strašné věci se tam dějí. Myslím si, že spousta
jiných lidí neví, co se děje, co je tam za problém; stejně jako předtím já.
A měli by to vědět. Myslím, že palestinský problém se datuje od vytvoření
Izraele v roce 1948, když vyhnali, nevím kolik miliónů Palestinců ze
země.
Vyhostili tyto lidi, vyhodili ze země během války. A tito lidi utíkali
sami, protože nechtěli být ve válečné oblasti. A když bylo po válce, tak je
už nepustili zpátky, řekli jim: "Nemůžete se vrátit, když jste utekli do
jiné země." A jiné země nechtěly uprchlíky. Je to jako, představ si, že
byste se zítra probudili a měli byste přede dveřmi celé Rakousko a chtěli
by zde pracovat. Asi byste reagovali: "Moment, tohle je moje země." Spousta
problémů, chtělo by se mi říct většina, na Blízkém východě vychází z toho,
že Libanon, Jordán, Sýrie mají početnou populaci Palestinců na svém území.
Tito lidé žijí v uprchlických táborech, nemohou pracovat, nemohou práci
dostat. Jenom v Libanonu je milión lidí, kteří jsou jako ve vězení. Žijí na
tomto území a nemohou mimo něj pracovat nebo stavět domy. Takže postaví
jeden dům a potom jej musí rozšiřovat a přistavovat další podlaží a další,
další... Je to velmi nebezpečné, domy jsou křivé, chatrné a nestabilní,
protože další patra jsou širší než předchozí. Tyto země zkrátka nechtějí
milión pracujících lidí navíc ve své zemi a Izrael je nevezme zpět, to je
jádro problému. Je to hrozné lidské utrpení. Ale co můžeš dělat?
A poslední otázka. Filozofická otázka. Uvědomuješ si
nicotnost lidského bytí při pohledu na hvězdy za letní noci?
Nedívám se na hvězdy moc často 
Tak to bys měl 
Jo, měl bych. Jsme na této planetě pouhou náhodou a přirozený přírodní
výběr vytvořil naši vědomou mysl. Chopme se tedy výhody této jedinečné
příležitosti, nebo bude pryč dřív než si to stačíme uvědomit. Jde jen o
to, abychom z toho vytěžili co nejvíc, dokud jsme tady.
Velmi děkuji za tvůj čas, přeji pěkný den a příjemnou cestu.
Na shledanou.
Filip Vrlík: And now, may I ask you something about your life and you personally?
Miguel de Icaza: Yeah, yeah.
OK. So, your job sounds very interesting, but it has to be
very hard. Do you travel a lot because of work?
I'm travelling less now because I got married last year, so...
Congratulations.
Thank you. So, I'm trying to travel less, but I still travel little bit.
I just was in Germany, here in Pilsen, Prag now, Paris later today, and
then I am going back home.
So most of the time you are at home?
Yes, I try to be. Especially when Mono launches are coming I have to be
sure that they are ready to ship and I have to work out of home. So I try
to be home, but it's not allways possible. But it's really fun to go round
and meet people and see what are people doing with Linux and things like
that.
OK. Are you still programing or hacking or do you just drive
the company and people.
I program very little these days. The core of the Mono team today has 25
people and that means that I have to manage the team and say: "you do this,
you do that, you guys do this before we do that..." And also I have to meet
with people who are using Mono like financial industries, all the
programing shops etc. My main goal is to grow Linux, so I spend lot of time
with doing that, but I also have to manage to get enough money to have 25
people working full-time on Mono; or ensure the desktop team. So we pay
hackers to work on Mono. It's a shame that I'm not hacking, but it's more
important to make these things happen and then I have little time for
hacking. It's still to write little cookie here and there, especially in
Mono, but it's not my main goal right now.
You are traveling a lot. Which country or city is your
favorite and where would you like to come back again? How do you like
Prague?
Obviously Prague, because I didn't see much of it. I'd like to see few
certain things here. One of the favorite ones that I like are: Barcelona,
Madrid, Rio de Janeiro, Paris, Istanbul. I would like to go back to a few
places, because I didn't see enough of it, like Beirut. I have never been
in and would like to: Cairo, Beijing and Tokyo. So there are still lots of
things to do.
Life's short, so play hard.
Exactly.
What are your hobbies? How do you spend your free
time?
Hmm, I don't know. I think my hobbies change over time. I've been having
lot of fun reading books recently. But right now history of Libanon and the
Palestina problem I think I understand the issue very well right now. I
also started playing couple of instruments - piano, flute and guitar. But
I'm terrible. It's one thing I do to spend the time.
On your personal web page are links to Palestina confict. Do
you become involved in these questions? Or are you interested?
Yes. Well, I think those poor people have had... I don't know why I got
to involve in that. I have listened to somebody and everything he said I
could't believe. After I left the talk I still didn't trust things he said,
I came home and started to search for information and it turned up that
everything he said was true and situation was worse than I thought. I just
never knew those horrible things that were happening. I think many other
people just don't know what's happening, what the problem is; like I did.
And they should be aware. I think the Palestinian problem can be tracked
back to the creation of Israel in 1948 when they expelled, I don't know
how many million Palestion from the land.
It's two problems: one - they expelled these people, kick them out
during the war. These people fled because they didn't want to be in
warzone. And when the war was over they didn't let them come back, because
they said: you are not allowed to return if you went to another country.
And the other country doesn't want to have refugees, it's like, imagine
tomorrow you have all of Austria here working and you say: moment, this is
my country. Lots of problems, I would say most in Middle East can be traced
back to the fact that Jordan, Syria and Libanon have this huge Palestinian
population that is living on their soil. These people live in refugee
camps, they cannot work, cannot get jobs. At least in Libanon you have
milion people, it's like a jail. They are living in these areas they cannot
work outside of these areas, they cannot buy houses outside. What they do
is they build one house and then they build another floor and another
floor... it is really bad, you can see how the house is crooked, because
the next floor is bigger than the old. It's very fragile and very
dangerous. These countries don't want to have extra milion people working
and Israel won't let them come back, that is the source of problem. It's
horrible human disgrace. But what you gonna do?
And final question. Philosophical question. Do you realise
nothingness of human beings while looking at the stars in summer
night?
I don't look at stars very often.
You should.
I should. I should:) We are on this planet by accident and natural
selection has created this conscious mind, so let's take advantage of this
unique opportunity. Or it's gonna be gone before we realise it. It's just a
matter of extracting as much as possible while are we here.
Thank you very much for your time. I wish you nice travel.
Have a nice day. Goodbye.