Základem je, že aktivisté a kavárníci jsou slaboši, cikánská férovka je jediný způsob.

Když o nic nejde, ignoruje je. Když nelze ignorovat, snažím se rozdrobit. Nebo poznat, kdo je lídr či zranitelný. A na toho to napřu. Když vyhrožuje, udělám mu osobní problém v jeho osobním životě či okolí. Třeba jen to, že celá čtvrť ví, že vyhrožoval skopáním těhotné ženě. Nebo je příslušníkem násilné skupiny. Lze to i anonymně - na hrubý pytel hrubá záplata.

U nás byla skupina lidí, co ve vesnici se pokoušela přejmenovat ulici na Havlovu. Teď se s nimi nebaví ani klika od rádia. Užili si tolik nadávek, že to ani netušili.

Když mě někdo v osobním kontaktu onálepkuje, varuji, že pokud mi začne nadávat, přejdu na jeho komunikační styl, a přejdu na nadávky také. Většina lidí to pochopí.

Nepokouším se o zdvořilost, když se mě někdo pokouší přeprogramovat mozek na sluníčkovo. Hned na začátku řeknu, že se neshodneme. Člověk má mnohem více klidu.

Základem je hned při prvním náznaku, byť symbolickém, jasně říci, že takto tedy ne. Oni testují terén. Jestli je oběť slabá.

Při útoku pak záleží, jestli jste silní v kramflecích. Jestli útočí skrze zaměstnání, policii, tak se to zcela ignorovat nedá. Proto by člověk měl svůj život trochu diverzifikovat, aby neměl mnoho slabých míst. Osvědčily se mi v takovém případě oznámení na policie za úrážku na cti, za pomluvy, protižaloby.

Nejagresivnější jsou členové sekty Minářovy. Ti pravidelně terorizují své starší příbuzné, a je jim ta ne jejich poradách a akcích i raděno. Jeden takový zaútočil na mého blízkého, protože si dovolil poslat antiminářovský mail jeho dědečkovi. Dědeček o tom ani netušil. I dostavil jsem se k němu do práce, že jeho porušení listovního tajemství můžeme řešit tady. Řval jsem to na celé kolo, aby to všichni slyšeli. Prostě on se pokusil udělat ze zákrytu problém příbuznému, tak já jsem mu vyráběl problém osobní. Když chce štřílet a útočit, ať to nemá úplně z klidného místa, a ať taky řeší následky útoku. Byl to správný postup.