Dotaz: initrd - proč se používá

[Jindra P.]

Prosim, muze mi nekdo vystizne vylozit, proc se u novych jader stale casteji setkavam s initrd?
K cemu je _ted_ potreba ramdisk? Lze initrd nezakompilovavat? k cemu to povede?
Diky

Odpovědi

[Jiri Svoboda]

initrd totiz neni normalni ramdisk, ale "initial ramdisk", tedy presneji receno romdisk .

A k cemu je potreba...
Jde o to, ze v kernelu nemusi byt zakompilovany vsechny ovladace potrebne ke startu systemu. Ty mohou byt ve forme modulu, ale pri startu je jeste proste neni odkud nahrat, jenom z initrd...

Nez se do toho totalne zapletu , kratky extremni priklad: Mame linux, ktery je nainstalovany na ext2 partition a jeho kernel ma podporu ext2 pouze ve forme modulu. LILO nam tedy spusti kernel, jenze ten nezna ext2 a tak nemuze primountovat ext2 filesystem, ze ktereho by mel natahnout modul/ovladac ext2. A jsme v kruhu. A tohle resi inird, do nej se ten ext2 ovladac da, z nej se pri startu systemu nahraje.

Takze odpoved na druhou cast otazky: na initrd je mozno se vykaslat, pokud jsou v kernelu zakompilovany vsechny ovladace potrebne ke startu systemu. A ja to tak delam (jako ze initrd nepouzivam)...

[Jindra P.]

Aha! Diky moc za mimoradne kvalitni vysvetleni.
Jeste zkusim pokracovat: je tedy mozne specifikovat, co ma byt v initrd, a co treba urcite ne, (kupr mam na onom ext2 /usr, ale ten nepotrebuju nutne ke startu, ze; takze bych ten ovladac mel sice modularne, ale ne v initrd) -- jde to takhle jednoznacne roztridit? {omlouvam se, ale je to pro ne hypernovinka, chystam se teprve k upgradu z 2.2 ;-] }

[Tomáš Bláha]

Initrd si můžete vytvořit sám, nebo si upravit nějaký dodaný s distribucí. A co všechno je v těch distribučních, to opravdu nevím. Zkuste se na nějaký podívat, budete ho muset zřejmě odgzipovat a pak ho normálně přimontujete. Ve případě /usr na ext2 můžete asi daleko jednodušeji dát modprobe někam do startovacích skriptů.

[Tomáš Bláha]

Mám také jeden příklad, kdy initrd hodí. Používám ho ke spouštění takového téměř bezdiskového linuxu. Na stanicích, kde jsou malé harddisky, je nahrán loadlin, obraz jádra a initrd. Dávkou se spustí linux s initrd, na něm /linuxrc skript připojí po NFS sdílený kořen, do něj nesdílené adresáře /dev, /etc, /var (specificky podle ip adresy), připojí lokální disk, zkontroluje a případně opraví swapovací soubor a nakonfiguruje na něj loop zařízení a pár dalších věcí a pak vymění nový kořen za starý a spustí na něm init. Funguje to docela pěkně ))