Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
IBM kupuje společnost HashiCorp (Terraform, Packer, Vault, Boundary, Consul, Nomad, Waypoint, Vagrant, …) za 6,4 miliardy dolarů, tj. 35 dolarů za akcii.
Byl vydán TrueNAS SCALE 24.04 “Dragonfish”. Přehled novinek této open source storage platformy postavené na Debianu v poznámkách k vydání.
Mám funkci v Pythonu:
def get_template(template_file): """Get a file containing a template. Return its content as a string.""" try: return open(template_file, 'r').read() except IOError: print "Error: Cannot read the file containing the template."
Na webu Pythonu se ale (v HOWTO Idioms and Anti-Idioms in Python) uvádí jako ne zcela správný příklad:
def get_status(file): try: return open(file).readline() except (IOError, OSError): print "file not found" sys.exit(1)
Mimochodem, proč je tam OSError
?
U příkladu níže se píše, že ideální a že výjimka se má řešit v místě volání (což nechci).
def get_status(file): fp = open(file) try: return fp.readline() finally: fp.close()
Jak je to v mém kódu s uzavíráním souboru? Nemám do svého try
bloku vnořit ještě jeden s větví finally
?
Řešení dotazu:
Nikdo neodpovídá, tak to zkusím. Ale moc nevím, v čem je jádro pudla, tak to nějak vágně okomentuju:
Jestliže chci přečíst soubor, tak chci buď jeho obsah nebo vyhozenou výjimku. Ten první příklad se mi proto moc nelíbí, protože když něco selže, tak jen vypíše nějaký řetězec na obrazovku, ale vrátí None. Navíc, nevypíšou se podrobnosti o chybě. Zavírat soubor nemusíš.
Ve druhém (a třetím) příkladě se přepisuje klíčové slovo „file“, což není dobrý nápad. Naopak, je spíš zvykem používat file místo open (jsou to synonyma).
Druhý příklad: Kdy se v tomto případě může vyskytnout OSError, to nevím. Dám se podat.
Třetí příklad považuju za zrádný. Někdy vrátí None, někdy vyhodí výjimku,
No prostě, já bych to psal takhle
def readfile(fn): return file(fn).read()
A na to bych vlastně ani nepsal funkci. Ale to je do značné míry otázka vkusu a taky toho, jak moc si chceš všechno ošetřit sám.
Imho ten první příklad je spíš špatně proto, že ověřuje existenci souboru pomocí vyjímky.To by se spíš mělo řešit např pomocí os.path ...
os.path
mi nevyřeší případ, když během čtení něco ten soubor smaže. Takže tam mám dát obojí?
Je to tak jak řikáš - os.path spoustu věcí nevyřeší. Jako špatný příklad je to podle mě uvedeno právě z toho důvodu, že se tím ověřuje existence souboru, na což jsou ale jinačí nástroje. Pro jiné případy může být samořejmě použití vyjímek adekvátní.
No a? Pokud je ten soubor pro funkčnost nutný, pak je výjimka na místě. Pokud má aplikace počítat s tím, že soubor tam být nemusí, pak bylo by lepší použít os.path.isfile().
Pokud je soubor nutný, tak bych vyhodil svojí vyjímku:
if not os.path.exists("soubor"): raise NejakaMojeVyjimka(.......)
To je jedna třída a několik řádků kódu navíc. Záleží na rozsahu a komplexnosti projektu, jestli je nutné mít pro všechno vlastní výjimky.
Stejně tak pak musíš ošetřit i výjimku z open()/file(), protože ten soubor mohl v čase mezi exists() a open() někdo smazat
Záleží na rozsahu a komplexnosti projektu...
Několik set řádků, možná to poslouží jako backend pro GUI nebo jednoduchou webovou aplikaci.
Jestliže chci přečíst soubor, tak chci buď jeho obsah nebo vyhozenou výjimku. Ten první příklad se mi proto moc nelíbí, protože když něco selže, tak jen vypíše nějaký řetězec na obrazovku, ale vrátí None. Navíc, nevypíšou se podrobnosti o chybě.
OK, co s tím? sys.exit
? Ale to je nevhodné při použití jako knihovny ve frameworku...
Zavírat soubor nemusíš.
Díky.
Ve druhém (a třetím) příkladě se přepisuje klíčové slovo „file“, což není dobrý nápad. Naopak, je spíš zvykem používat file místo open (jsou to synonyma).
Ten kód je z webu Pythonu...
Třetí příklad považuju za zrádný. Někdy vrátí None, někdy vyhodí výjimku,...
Taky si myslím, ale autor toho HOWTO píše, že to má být ošetřeno v místě volání funkce.
OK, co s tím?
sys.exit
? Ale to je nevhodné při použití jako knihovny ve frameworku..
Tak mohlo by to třeba vyhazovat výjimku, že Nebo vracet None. Ale výjimka bude lepší, především může nést informaci o chybě; to tam pak ani žádné try-except nemusíš dávat. Knihovna by asi také neměla sama od sebe něco vypisovat na jakýkoliv standardní výstup, stejně jako by neměla exitovat (pokud to ovšem nemá být smysl knihovny).
Soubor se ti uzavře sám, jakmile se garbage collector bude chtít zbavit instance file. To může být kdykoliv a může to případně i vypisovat nějaké warningy nebo tak něco, což by mohlo být dost nečekané a matoucí, takže občas se soubory uzavírají v bloku finally.
Mimochodem, pokud řešíš takové detaily už u obyčejného čtení souboru, co teprve děláš při rozhodování o celkovém designu aplikace?
Tak mohlo by to třeba vyhazovat výjimku, že
Bingo!
Mimochodem, pokud řešíš takové detaily už u obyčejného čtení souboru, co teprve děláš při rozhodování o celkovém designu aplikace?
Ladím si styl. ^_^
Jestliže ty výjimky odchytávat nepotřebuješ, tak to nedělej. Mnohem lépe se to pak ladí, protože backtrace ukáže spoustu důležitých informací. Nejhorší je, když někdo odchytne vyjimku a dá tam print "ERROR" a ukončí program.
None
.
Informace, kde přesně je chyba, by ale měla být součástí té výjimky, ne? Obecně platí, že by měla být přísně dodržena pravidla ošetřování chyb - buď VŠECHNO ve frameworku pouští/vyhazuje výjimku, nebo všechno vrací/nastavuje nějaký předdefinovaný chybový stav (None, -1, ...). V tomhle případě zřejmě metoda předpokládá, že template existuje a jeho neexistence je tedy vyjímečným stavem (odtud výjimka ).
Já bych definoval vlastní výjimku (obecnou TemplateError, případně z ní ještě odvozenou TemplateReadfileError) obsahující příslušné informace a do ní vložil původní výjimku - nikdy nevím, kdy framework použiju nebo jak moc se rozroste.
Když už jsme u toho, místo metody get_template bych udělal třídu Template buď obsahující metodu něco jako Load, nebo načítající template v konstruktoru - pro jistotu, nikdy nevím, co všechno budu chtít s templatem ještě dělat, aspoň by to bylo všechno v kupě.
Navíc možná by bylo dobré neotvírat přímo soubory z disku, ale vytvořit si třídu, která bude zajišťovat načítání dat podle nějakého identifikátoru (v tomhle nejjednodušším případě podle jména souboru), nikdy nevím, kdy budu chtít templaty třeba načítat z databáze... Záleží na tom, jak moc si představuješ, že se ten framework může rozrůst a na co všechno bys ho mohl chtít použít.
Tiskni Sdílej: